Sidebar

11
po, pro

BLOGEE
Typography

Úspěch znamená získat vše, po čem toužíte. Úspěch je přirozený pud, kterému podléhá veškerý život na Zemi. Rostliny instinktivně hledají živiny, vlhkost a vše, co potřebují ke svému růstu – tím dosahují úspěchu. I zvířata hledají potravu, vodu a partnera. Lidé, stojící na vyšším stupni vývoje než-li rostliny a zvířata, mají mnohem rozvinutější instinkt úspěšnosti. 

 

Každý člověk se narodil s tímto pudem. Někteří lidé využívají instinktu úspěšnosti méně, jiní více. Ti první obyčejně selžou. Úspěch je „něco“, co by chtěl každý člověk mít a využívat. Úspěch ale nelze jen tak mít, jen tak si ho koupit. Úspěchu lze jedině dosáhnout, a to vlastní snahou a pílí. Neznám člověka, který by nechtěl být úspěšný. Někdo se vidí bohatý, jiný na pódiu s kytarou a před sebou masu dychtivých fanoušků, někdo se vidí jak protíná jako první cílovou pásku v běhu na sto metrů a získává pohár, další se vidí jako programátor úspěšného a populárního programu a pro někoho je slovo úspěch „pouze“ najít si správného partnera, založit rodinu a žít šťastně až do smrti. Každý si představuje pod slovem úspěch úplně jinou věc. Je to samozřejmě tím, že každý z nás je jiný a má jiné hodnoty. Úspěch je pro každého něco jiného.

Co je to úspěšná osobnost?

Úspěšná osobnost je taková osobnost, které se splnil daný vysněný cíl. Tato osoba může říct sama o sobě, že je úspěšná, poněvadž pro jinou osobu to vůbec úspěch být nemusí. Každý člověk si nastavuje laťku, kterou chce překonat. Pro někoho může být tato laťka nezvykle vysoko, pro někoho potupně nízko. Všichni mají jiné schopnosti překonávat překážky a razit si cestu k cíli. Někdo je průbojnější, někdo méně. Podle toho si tuto pomyslnou laťku nastaví. Ten, kdo si nastaví laťku ze začátku nesmyslně příliš vysoko, nakonec zjistí, že ji není schopen překonat a tudíž není schopen dosáhnout svého cíle nebo svých cílů a stát se tak „sám pro sebe“ úspěšnou osobností. Proto je nadmíru rozumné nastavovat si tuto laťku vzhledem ke svým schopnostem a dovednostem. Jakmile ji překonáme, nastavíme si ji výš a překonáváme vyšší a vyšší cíle a jsme úspěšnější a úspěšnější.

Objevení své osobnosti

Abychom mohli objevit svou osobnost - objevit sebe sama, musíme se ptát, co je to vlastně osobnost a co ji tvoří. Je to souvislost tělesného a duševního? Je to způsob a styl, jak člověk jedná a jak se chová? Nebo souhrn niterných procesů bez vnějších příznaků? Samozřejmě existují definice osobnosti: „Osobnost je organizovaný celek duševního života integrovaný s biologickou stránkou jeho existence dynamickou strukturou individuálních rysů.“ Zkusme neuvádět více či méně jasné definice, zamysleme se nad tím, co se vlastně pod tímto slovem ukrývá a co probíhá v člověku, resp. v duši. Člověk a jeho osobnost je „vesmír“, vesmír mnohem menší než ten skutečný, ale neméně složitý. Neboť tento „vesmír“ – živá hmota orgánů, svalů, kostí, spleti nervů, chemických pochodů – je řízen mozkem, hmotným základem duševního života. Mozkovou kůru tvoří až 15 miliard nervových buněk, neuronů, z nichž každý je světem sám pro sebe a přitom každý je spojen s tím druhým a dalšími stejně tak, jako miliardy blízkých či vzdálených hvězd a planet v kosmu. Z řady vědeckých výzkumů víme, že osobnost vytvářejí mnohé prvky – funkce, procesy, vlastnosti a stavy. Působí zde fyziologický základ, vlohy, ale i vlastnosti, získané schopnosti.

Do osobnosti též patří sklony, zvyky, hodnoty, zájmy atd. Odehrává se tu řada procesů, emoce, cítění, pudy, myšlení, vůle, jednání a další. Osobnost má faktory duševní výkonnosti, paměť, inteligenci, přizpůsobivost, tvořivost. Nachází se zde temperament i charakter, svědomí i etické principy. Osobnost člověka – individualita - je jedinečná a neopakovatelná. S. L. Rubinštejn na to reaguje větou „Člověk je individualita vzhledem k existenci svých zvláštních, jedinečných a neopakovatelných vlastností“. Člověk je osobnost proto, poněvadž vědomě určuje svůj vztah k okolí. V dnešní době již dnes každý ví, že člověk se dá „zaškatulkovat“ do určitých skupin (a nejen do těchto „starověkých“) jako sangvinik, flegmatik, cholerik a melancholik. Pravděpodobně nemá cenu se příliš podrobně rozebírat tyto čtyři skupiny. Sangvinik (lat. sanguis = krev) je člověk živý, pohyblivý. Naopak flegmatik (flegma = hlen) je člověk pomalý až lhostejný, ale klidný.

Cholerik (řecky cholés = žluč) je vznětlivý. Melancholik (řecky melancholés = černá žluč) je smutný až utlumený. Osobnost člověka patří více či méně do některé z těchto čtyř skupin. Někdo může být vyhraněný typ, který ryze spadá přímo do některé skupiny. Většina lidí se nachází někde mezi těmito typy, tzn. mají vlastnosti a schopnosti těchto typů (ať ty dobré nebo ty špatné). Dále můžeme člověka „zaškatulkovat“ do další skupiny, a to extrovert a introvert. Extrovert je člověk, který je společenský, má rád kolem sebe život a je otevřený. Introvert je naopak nespolečenský, samotář a je uzavřený do sebe. Stejně tak jako u předchozího „škatulkování“ je i zde většina lidí mezityp. Osobnost člověka má charakter, ten ovlivňuje psychiku a chování v smyslu etické kvality. Vytváří morálku, etiku osobnosti, povahové sklony, hodnoty. Ovlivňuje chtění, vůli a sebeovládání. O člověku můžeme říci, že má silný nebo špatný charakter nebo je bezcharakterní. Ale slovo bezcharakterní není přesné, poněvadž charakter není vlastnost, ale skutečnost, kterou má každý člověk, ať již lepší nebo horší.

Osobnost člověka se mění celý život. Nekončí tedy v dětství, ani v dospělosti. Osobnost člověka se dovrší smrtí. I když nad tímto „prohlášením“ by se dalo také vést diskusi na téma „Posmrtný život“, což ale není problémem této semestrální práce. Lidská osobnost se tedy mění a vyvíjí neustále během života, vlivy psychickými i fyziologickými (dospívání, stárnutí). Lidská osobnost nemá konce, je tedy nekonečná a mnohdy tajemná jako vesmír. Každý člověk má své vlastní zásady, kterými se řídí, ty také hájí a jsou jeho vlastním morálním zákonem, a podle nich odsuzuje či uznává ostatní, kteří se jimi řídí nebo ne. Již staří křesťané si vytvořili desatero přikázání, které dodržují již 2000 let v „neaktualizované“ podobě. Člověk má též vlastní „desatero“, které si od útlého věku během svého života vytvořil. Tyto zásady jsou ovlivněny, stejně tak jako samotný člověk, okolím, ve kterém vyrůstal, rodiči, přáteli apod. Toto desatero si člověk v průběhu času (na rozdíl od křesťanství aj.) mění a upravuje tak, jak postupně zjišťuje nové skutečnosti a objevuje svět. Přirozeně zásady každého člověka jsou stejně tak různé jako samotní lidé. Někdo vyzývá ostatní, aby chránili životní prostředí, aby se ukončilo světového násilí, aby se bojovalo proti drogám, alkoholu či tabákovým výrobkům. Pro jiného mohou být některé tyto zásady absurdní, směšné a nepodstatné. Jiný může preferovat jiné zásady, jako nekrást, nelhat apod. Někteří jedinci tvrdě prosazují zásady pouze pro ostatní, přitom je sami nikdy nedodržují.

Člověk který dbá na to, aby lidé neznečisťovali životní prostředí ve městě, přitom si myje auto na venkově na louce u potoka nebo politik, který odsuzuje v médiích finanční podvody, tunelování bank a podniků, přesto sám podává nižší daňové přiznání než jaké ve skutečnosti měl nebo v horším případě se spolupodílí na rozkradení podniku. Takový člověk je špatný a nemá právo hlásat a vynucovat dodržování zásad, kterými se sám vždy neřídí, které nikdy nedodržuje! Určitě už vám někdo vyčítal, některé vaše špatné vlastnosti a zápory. Nebo naopak chválil vaše klady. Všichni se potýkáme s tím, že máme určité vlastnosti, které jsou dobré či špatné. Myslím si, že každý by chtěl mít jenom ty dobré, na ty špatné by chtěl zapomenout nebo je nějak odstranit. Špatné vlastnosti nám jenom znesnadňují naši pozici ve společnosti a snižují naši celkovou „váhu“. Jsou jako okovy na nohách vězně, které znesnadňují jeho pohyb a jeho svobodu. Možná jsou tyto slova trochu přehnaná, ale někdy se nám velmi špatné vlastnosti takhle mohou zdát. Zjistíte-li jaké jsou vaše klady a zápory, tak zjistíte jací jste. Mezi lidské dobré vlastnosti patří: optimismus, veselost, pohotovost, výkonnost, trpělivost, vytrvalost, svědomitost, houževnatost, oddanost …

Špatné vlastnosti jsou: pesimismus, povrchnost, lehkomyslnost, nestálost, prudkost, zbrklost, tvrdohlavost, lhostejnost, lenost, nerozhodnost, neprůbojnost, bojácnost, uzavřenost, urážlivost. Zamyslete se nad tím, jaké z těchto několika a dalších neuvedených vlastností máte, jaké byste chtěli mít a zda vaše momentální vlastnosti jsou převážně kladné či záporné.

Motivace okolí, komunikace

Jedno staré přísloví praví: „Chovej se ke svým bližním, tak jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ Význam tohoto přísloví není třeba nijak rozvádět. V podstatě jde o tzv. bumerangové pravidlo. Jak tento „bumerang“ hodíme, tak se nám vrátí. Logicky tedy platí, že chceme-li se stát úspěšným člověkem s pomocí svého okolí, musíme svému okolí něco dát, něco „obětovat“. Ať již jde o darování lásky, poskytnutí rady a pomoci bližnímu či o úsilí ovlivnit člověka nebo skupiny v kladném smyslu. K lidem musíme přistupovat jako k lidem. Musíme jim umět naslouchat, porozumět, vnímat je, komunikovat s nimi a jednat s nimi. Většina neshod a svárů mezi lidmi je právě kvůli nedokonalé znalosti těchto „umění“. Ke správné komunikaci a motivaci okolí patří též dvě kouzelná slovíčka. Slovíčka, která se velice podceňují. S těmito dvěmi slovíčky se dostanete dál, jsou to: „prosím“ a „děkuji“. A proto proste a děkujte.

Uvidíte, že vaše okolí bude rádo. Svoje okolí chceme vždy poznat, abychom mu mohli naslouchat, porozumět a pomoci. Snažíme se hodnotit své bližní maximálně objektivně, abychom je viděli správně, tj. bez „růžových brýlí“ či naopak. Avšak člověk je tvor chybující, dává velký význam prvnímu dojmu, tzn. jak je člověk oblečen a upraven, jak „voní“, jak mluví, je-li nám sympatický či ne. Ale první dojem není přesný, poněvadž nám může představit novou osobu v lepším světle, než jaká ve skutečnosti je nebo naopak. Další chybou při vnímání lidí je: vidět to, co očekáváme, že chceme vidět, dále předsudky, citové vztahy, obavy a mnoho dalších chyb. Poznáme-li člověka, jaký je, co od něho můžeme a nesmíme očekávat, jeho názory, postoje a myšlenky, záliby, silné a slabé stránky, můžeme zaujmout k tomuto člověku určitý postoj a naslouchat mu, protože ho již vlastně „známe“. Nasloucháním se učíme. Je to jednou z podmínek porozumění. Není přece logicky možné, aby jeden člověk znal vše. Naslouchání je patrně tou nejdůležitější ze všech komunikačních dovedností. Mnohem důležitější než silný hlas, mnohem důležitější než znalost několika světových jazyků. Někteří lidé neříkají vždy, co mají na mysli, co je tíží. Budeme-li jim však dobře naslouchat - naslouchat mezi řádky nebo pozorovat jejich chování, porozumíme jim. Dobré naslouchání, to je základ, kde začíná efektivní komunikace.

Dnes umí málokdo doopravdy dobře naslouchat, ale jsou to právě vůdčí a úspěšné osobnosti, které poznaly cenu naslouchání. Každý z nás má rád, když je mu nasloucháno. Je to nejlepší technika, jak ukázat druhému, že k němu máme úctu. Je to též úžasný nástroj, jak vidět věci očima druhého a porozumět mu. Pokud můžeme pomoci lidem vyřešit jejich problémy, celý svět nám leží u nohou. A proto přestaňme myslet na sebe a zjistěme, co je důležité pro druhé. Zajímejme se o druhé, poněvadž jedině tak budou vašimi přáteli a budou se zajímat i oni o nás.

Stanovení cílů

Stanovení cílů je nesmírně důležité, protože motivují člověka, aby se stal úspěšným. Dosáhnete všeho, jestliže si stanovíte cíle a přizpůsobíte je tak, jak si to okolnosti vyžadují a vždy se snažíte neztratit cíl, za kterým směřujete, z očí. Ztratíte-li ho, vzpamatujte se, nasměrujte se znovu a pokračujte! Cíle nám dávají smysl života. Pomáhají nám zaměřit naše úsilí na jejich uskutečnění. Umožní nám, abychom si poměřili vlastní úspěšnost. A tak si dávejte cíle – cíle, které jsou jasnou výzvou, ale jsou zároveň realistické a dosažitelné, cíle, které jsou jasné, měřitelné a konkrétní, dlouhodobé i krátkodobé cíle. Lidé kteří si stanovují takovéto cíle, jež jsou výzvou, ale jsou dosažitelné, jsou lidé, kteří pevně svírají v rukou svou budoucnost a dosahují mimořádných věcí. Bez konkrétních cílů se budete jen tak potloukat životem, aniž ho opravdově naplníte. Marníte čas, protože nemáte pocit naléhavosti, pocit výzvy. A jsou to cíle, které nám mohou dát směr a pomohou vám, abyste byli soustředěni. Ze začátku si stanovte malé cíle a bojujte, bojujte o jejich naplnění. Stanovte si další, poněkud větší cíle. Plňte je a mějte úspěch. Jde vlastně o tu pomyslnou laťku, již dříve zmiňovanou, kterou nastavujete podle vašich schopnosti a dovedností. Tuto laťku překonejte! Po splnění předchozích cílů si stanovte další.

Proč? Možná proto, že sebedůvěra, získaná ze splnění předchozích cílů má schopnost změnit člověka. A ovlivní také další oblasti jeho života. Většinou není možné dosáhnout všech větších cílů hned, a tak si dejte prozatímní cíl. Prozatímní cíl je cíl snazší než konečný. Ale stejně důležitý, protože bez tohoto prozatímního cíle byste toho konečného – velkého cíle – nemuseli dosáhnout. Prozatímní cíl je jakýsi „mezicíl“, jakási jedna z přestupných stanic na cestě ke konečnému cíli Mnohé velké úkoly se nejlépe plní pomocí takovéto série prozatímních cílů. To je mnohem více povzbuzující proces a také více motivující. Avšak některých věcí nám není souzeno dosáhnout, ale podstatné je držet se svých cílů a pachtit se za nimi, abychom jich dosáhli Po této dlouhé směsici přesvědčování o stanovení a pachtění za cíli nevíte, jaký cíl si máte vytvořit?

Zastavte se a přemýšlejte: Čím chci doopravdy být? Jaký způsob života chci opravdu vést? Kráčím právě teď správným směrem? Jestliže máte již stanovené reálné, dosažitelné, jasné a konkrétní cíle nebo prozatímní cíle, zeptejte se sami sebe: Jaký cíl je pro mě nejdůležitější? A až si odpovíte, tak podle své odpovědi seřaďte prioritní a méně prioritní, poněvadž ne všechny se dají splnit ihned.

Získání sebedůvěry

Nekonečná víra ve vlastní schopnosti a v úspěch vlastního snažení vám umožní dokázat menší a větší zázraky, bez ohledu na zdánlivě nepřekonatelné překážky, které se před vámi navrší. Člověk plný víry je nepokořitelný a vytrvale a neúnavně jde za svým životním cílem a také ho dosáhne. Jen hluboká nekonečná víra v úspěch přináší skutečný úspěch. Představte si, čeho byste mohli dosáhnout, kdyby vaše víra v úspěch byla tak silná, že byste dnem i nocí mysleli jen na získání toho, co si přejete. Ujasněte si co chcete, co je specifickým cílem vašeho života, vaším osobním cílem. Věřte, že získáte po čem toužíte. A hlavně buďte ochotní zaplatit za splnění svého přání příslušnou cenu. Jen velmi málo lidí pevně věří svému úspěchu a už tím jsou ochuzeni o rozhodující prvek ve zlomové situaci.

Chybí jim sebedůvěra a mnozí to vědí. Psycholog Dr. Walter Scott řekl: „Úspěch nebo nezdar je spíš důsledkem našeho duševního postoje než našich duševních schopností.“ Nejlepší vzdělání na nejlepší škole vám nebude k ničemu, pokud nebudete hluboce přesvědčeni o svém úspěchu. Jestliže si jste jisti, že dosáhnete všeho, co jste si umínili, pak se vám to určitě podaří, dokonce i když vám momentálně chybí patřičné vzdělání nebo jiný nutný předpoklad. Všechno, co potřebujete k uskutečnění svého přání, budete mít k dispozici v takové míře, jak se bude upevňovat vaše důvěra v úspěch. Nezměnitelný životní zákon způsobuje, že pevná víra v úspěch přitahuje všechny složky potřebné k jeho realizaci. Buďte odvážní! Nemějte nedostatek odvahy.

Nedělejte chybu jako druzí, kteří tvrdí, že pochází z chudých poměrů, že nikdy neměli štěstí, že patří k opomíjené menšině, že jsou nějak znevýhodněni a mají nějaký handicap. Uvědomte si, že život vám nic nedluží, ani šance a příležitosti, ani dobrou startovní pozici v životě, pevné zdraví či zámožné rodiče! Musíte sami poznat, kde je vaše místo. Pokud toužíte po něčem, co nemáte, musíte se dát do práce a získat to. První úlohou jak „to“ získat je dokázat přesvědčit sám sebe. Jestli nejste dost přesvědčiví sami pro sebe, jak byste mohli přesvědčit ostatní? Jestli nejste přesvědčeni o pravdivosti svých myšlenek, jak by takové myšlenky mohly zapůsobit na někoho jiného? Věřte sami sobě a věřte ve zdar svých plánů. Dejte to najevo svým chováním, aby ostatní lidé získali pocit, že musí přesvědčovat a dělat dojem na vás a ne naopak. Zapamatujte si, že musíte vycházet z vlastního sebevědomí. Musíte mu přizpůsobit celé myšlení, každodenní jednání, řeč a vystupování. Když se do něčeho pouštíte, dodržujte sebejisté plánování, poněvadž bude-li plán zatížen nějakými nejistotami a obavami, nepodaří se vám nashromáždit potřebnou sebedůvěru k dosažení úspěchu. Svou sebejistotu si stále uvědomujte, protože vzbuzuje důvěru, zvyšuje autoritu, rozhodnost i přesvědčivost. Jednejte sebejistě, protože tak se stanete přesvědčiví.

Bezmezná důvěra ve vlastní úspěch vám propůjčí potřebné sebevědomí. Úspěch je tedy, když získáte v životě vše, co si skutečně přejete. Překonejte svůj strach, který brzdí váš rozlet za sebedůvěrou a tudíž za úspěchem. Kdybyste se dokázali zbavit strachu – strachu z lidí nebo z událostí -, nebyl by váš život nesrovnatelně krásnější? Jak ale vypudit strach z vlastního myšlení. Největší problémy nám způsobují právě skryté, do podvědomí zasunuté obavy, a to právě proto, že jsou skryté. Musíme se jim tedy dostat na „kobylku“. My lidé máme všichni vědomí, vědomí které nám umožňuje zpřítomnit si zážitky a četné dojmy, jež se na nás valí a dalekosáhle se podrobuje naší vůli. Nadto vlastníme ještě podvědomí, které působí v mnohem hlubší vrstvě naší osobnosti než vědomí. Reguluje naše tělesné funkce – trávení, dýchání, bušení srdce a další. A právě obavy nacházíme v našem podvědomí, které se dalekosáhle vymyká naší vědomé kontrole. Kdybychom si byli svých úzkostí vědomi, nedělalo by nám žádné potíže je rozpoznat a úspěšně proti nim bojovat. Avšak obavy sídlí v těžko přístupném podvědomí, tudíž působí skrytě nebo se vynořují na povrch v jiné podobě. Musíme je proto těžko vyhledat, zbavit je jejich masky a dovést je do vědomí, kde s nimi uděláme krátký proces. Jděte na samou podstatu strachu, kterým trpíte, abyste věděli o jaký druh obavy se jedná. Na překonání strachu je několik metod. První metodou je udělat vždy to, čeho se bojíte. Opakovat to a dělat to stále znovu dokud se strach nezačne doslova ztrácet před očima. Jde o takzvanou metodu vyčerpání strachu. Další metodou je důvěřovat zákonu pravděpodobnosti. Podle tohoto zákona se totiž většina událostí, kterých se obáváme, nikdy neuskuteční. Takže jste podle zákona pravděpodobnosti poměrně v bezpečí.

Nebo se uzavřete vnitřně vůči strachu. Takže se zbavte leckterých obav okamžitým jednáním, hned jak je začnete vnímat. Jestliže se jednou zbavíte strachu, má to na vás vždy skoro léčivý účinek. A pokud chcete opravdu utvářet svoji osobnost, musíte se navždy zbavit strachu, protože jen tak dokážete žít svobodně a radostně. Vytvořte si kladné duševní postoje. Postoj mysli. To je síla, kterou máme ve svých hlavách. Skutečnost můžeme dramaticky změnit pouhou jedinou myšlenkou. Možná to vypadá nereálně, ale „Mějte v hlavě šťastné myšlenky a budete šťastní. Mějte v hlavě myšlenky na úspěch a uspějete.“ Kladné a zdravě sebevědomé smýšlení vám nejen pomůže dosáhnout cíle. Kladný postoj je jednou ze silných motivačních prostředků pro vytvoření úspěšné vůdčí osobnosti. Když už nevíte jak dál, tak se zastavte a zasmějte se. V životě jsou totiž takové chvilky, kdy vám nic jiného nezbývá.

Existují stovky věcí, které vás mohou podráždit, zneklidnit nebo rozzlobit. Nedopusťte to. Nedovolte, aby vás položily maličkosti. Nebuďte v životě zatrpklí! Zatrpklost je reakce na urážku našeho sebevědomí nebo ješitnosti, na útok vedený proti naší osobě nebo našim bližním. Nebuďte zahořklí! Zahořklost je všeobecně rozšířeným a nebezpečným chorobným postojem. Nebuďte sebelítostiví! Sebelítost je způsobena zraněnými city a vede často k zahořklosti. Nenechte se ničím a nikým urážet ani ponižovat! Ignorujte urážku, ignorujte vše, co by k tomu mohlo směřovat. Obrňte se hroší kůží. Vaše ublíženost nezraní toho, kdo urazil vás, nýbrž jen a jen vás. A proto berte si sílu z kladných věcí a nenechte se ničit zápornými.

Hledání a odstraňování vlastních chyb, zlozvyky, emoce

Žádný člověk není dokonalý, ten který to tvrdí, lže. Každý máme své slabé stránky, své chyby, které se snažíme více či méně odstranit nebo alespoň korigovat. V některých případech jsou způsobeny naše chyby emocemi. Existují nepříznivé emoce, jako emoce traumatické, šokující. Určitá jádra emocí jako neodmyslitelných součástí osobnosti jsou v nás od narození. To znamená, že rovněž emoce, přinejmenším ve svých elementárních formách, jsou geneticky zakotvené. Emoce se dostávají do člověka v tzv. impregnační či vpečeťovací periodě. V tomto kritickém a velmi senzitivním období je mozek značně plastický. Jsme tu schopni jednorázově a rychle si osvojit některé stálé a nezvratné mechanismy, především určitá pravidla sociálního chování, ale patrně i erotické návyky a tužby. Něco z našeho okolí tu působí jako spouštěč či jako nepodmíněný podnět k vyvolání určitého druhu vrozených reakcí. Co všechno představuje to „něco“ to nevíme. Víme však, že dojde-li k „vpečetění“ za normální situace, vrozené reakce se rozvinou správným směrem. Jedinec je od té chvíle vhodně „nasměrován“ k normálnímu způsobu chování. V opačném případě je to horší. „Nasměrování“ se nezdaří a pozdější chování působí nenormálně.

Zdravý a normální člověk většinu svých emocí kontroluje. Jejich příjemnější stránku si dokáže záměrně vyvolat. Avšak emočně rozkolísaný a frustrovaný jedinec může trestat své okolí a věci ve svém okolí. To je extrapunitivní reakce. Intropunitivní reakce se vyznačuje tím, že postižený jedinec se trestá za neúspěch sám a klade vinu sám sobě. Většinou málokdy si chceme vylévat vztek sami na sebe. Odnáší to pak naše okolí: kočka, pes, lidé kolem nebo dokonce i nadřízený. Příliš silná emoce se může stát také přímou příčinou krátkodobé duševní poruchy, např. deprese. Nebo takovou nemoc může záporná emoce případně zhoršit. V podstatě chceme-li se vyvarovat škodlivých emocí, musí vůči nim používat preventivní opatření v horším případě je držet na uzdě. Dělat chyby je lidské.

Opravdu nejsme dokonalí a děláme chyby. Musíme však tyto chyby umět najít a opravit je. Každý z nás prožívá každodenně tzv. „jednání plné chyb, jednání proti své vůli“. Jde tu o mimovolní činnost člověka a v ní především o to, co bylo kdysi přiléhavě nazváno chybnými výkony. Jsou to velmi časté a známé úkazy, vlastně jen drobné maličkosti, náhody a záměny jako je přeřeknutí, přepsání, zapomenutí, založení nějaké předmětu, přeslechnutí, mylné čtení, ztracení nějaké věci, nesplnění předsevzetí. V těchto případech jde pouze o omyly každodenního života. Nemají tedy zpravidla žádné těžké následky. Nicméně mohou mít zcela zvláštní, psychologicky utajený význam. Chybné výkony přestavují rozporuplné selhávání duševních funkcí. Selhává pozornost, paměť, soustředivost i vnímání a myšlení. To se pak mimovolně projevuje i v našem jednání. Zlozvyk je špatná vlastnost, objevující se snad u každého člověka. Zlozvyk je špatný návyk, o kterém víme, nebo nás na něj okolí upozorňuje a dává nám svůj názor dosti najevo. Některé jsou „pouze“ nežádoucí, jiné škodlivé a některé dokonce i nanejvýš nebezpečné. Síla zvyku je hluboce zakořeněná. Zvyk je druhem reflexní činnosti – jednáním, které se provádí nevědomě a automaticky. Posilováním návyku je posilováním podmíněných reflexů, což lze vyjádřit jednodušeji jako „opakování“.

Zvyk je tedy podmíněný reflex. Člověk má mnoho zvyků jako: natáhnout si ráno hodinky, nasnídat se, vyvenčit psa, dát si kávu po probuzení … Tyto návyky mají svůj smysl a účel. Jedno staré španělské přísloví praví: „Zvyk je jako pavučina, do které se člověk nakonec beznadějně zamotá.“ Zdánlivě nesmyslný a zároveň bezúčelný návyk se stává zlozvykem. I jemu se dá odnaučit, stejně tak jako podlehnout. Kuřáci mi dají za pravdu, že odvykání je daleko obtížnější než přivykání, i když je to také jen akt podmíněného reflexu, znamenajícího pouhé splnění některých podmínek. Pro příklad zde uvádím dvě stará lidová přísloví: „Zvyk je železná košile“, ale také: „Nevyháněj čerta ďáblem!“ Přísloví o železné košili platí proto, že jsme vždy do jisté míry závislí na projevech, které jsme si osvojili a jichž jsme dříve soustavně používali. Jde o tzv. stereotyp. Při odvykání nešvarů a zlozvyků je potřeba vyřadit jejich projevy jiným, zcela kompenzujícím postupem.

Tato kompenzace musí však být nenásilná a musí být obsahově účelná. Je nutno vypátrat, které výchovné chyby zlozvyk podpořily, která přání a nároky jsou u těchto příznaků v pozadí. Například takový návyk na kouření cigaret. U některých lidí je tento zlozvyk tak zakořeněný, že se s ním smíří, i když vědí, že je prokazatelně a nezvratně škodlivý. Nejenom kouření, ale i jiným zlozvykům lze odvyknout metodickou a systematickou sebeléčbou. Je třeba ji využít, pátrat po podnětech, které k těmto zlozvykům provokují a uplatnit kompenzační úkony. Zvyk tedy odstraníte tím, že navyklou, impulsivní, nevědomou činnost proměníte zpátky ve vědomé, promyšlené jednání, které dokážete řídit a také odstranit svou vůlí. Takže přesuň zvyk z podvědomí do vědomí.

Závěr a shrnutí poznatků

Úspěch je přírodní zákon. Rostliny, zvířata a lidé k němu instinktivně směřují. Neúspěchy nalézáme na cestě k úspěchu. Jsou proto součástí našeho života. Musíme je brát samozřejmě, protože se s nimi dokážeme vyrovnat a překonat a dosáhnout tedy našeho cíle – úspěchu. Chcete-li dosáhnout úspěchu řiďte se těmito pravidly, používejte je. V této semestrální práci nejsou však absolutně všechny rady a všechny návody jak dosáhnout úspěchu. Zaujala-li vás tato semestrální práce o osobnosti úspěšného člověka, doporučuji vám učit se z mnohé literatury nacházející se na trhu, zejména pak některé tituly uvedené v použité literatuře na konci této práce. Síla neoblomné víry v úspěch vám pomůže překonat obtíže, které vám budou stát v cestě. V práci jsem uvedl několik účinných, i když možná na první pohled prostých a samozřejmých prostředků, které ve skutečnosti o pravdu fungují. Chraňte své já před špatným myšlením, před špatnými věcmi a využívejte pouze kladné. Obsah vašeho myšlení a víry utváří vaši budoucnost. Vaše podvědomí vykoná to, co mu svým myšlením ve vědomí „naprogramujete“. Aplikujte tedy tyto základní metody a pravdy ve svém vědomí, udělejte z nich nepostradatelný element svého života. Vezměte si tato slova k srdci a staňte se úspěšnou osobností!