Sidebar

22
, čen

BLOGEE
Typography

Touhy lidí jsou nejrůznějšího charakteru, nedají se jasně vymezovat. Lidské sexuální tužby neznají hranic, každý člověk může nalézat požitek v jiné představě. Potěšení se může skrývat v představě agresivní ženy, muže s vagínou, lesby vypadající jako muž nebo transsexuálního gaye.

 

Podle Judith Halberstam  neexistuje žádná „druhá“ strana či „opačné“ pohlaví, a lidstvo tak nelze kategorizovat pouze na heterosexuální muže a ženy, gaye a lesby. I přes to je však lidská sexualita ve společnosti často kategorizována do podoby binárních opozic, kdy jsou zvlášť mužům i ženám připisovány určité vlastnosti, což se zrcadlí mj. i v pornografii. 

Podle některých feministických autorek je klasická pornografie doménou mužů, vytvářena muži pro muže, představující mužský pohled na věc. Podle nich proto ženy nemohou v takových porno snímcích nalézat potěšení. V důsledku toho se objevuje poměrně nový fenomén, kterým je feministická pornografie. Taková pornografie má za cíl naopak prezentovat ženské sexuální touhy a představy, představuje sex z ženské perspektivy 

   „S šesti miliardami lidí na světě existuje šest miliard způsobů, jak se uspokojit.“

Ukazuje se tedy, že reprezentace mužské a ženské sexuality, jak v klasické, tak ve feministické pornografii, s sebou nese genderové stereotypy. Autoři a autorky porno snímků přistupují k produkci filmů již s předpokladem toho, kdo bude daný film sledovat. K jakému koncovému diváku či divačce se však pornofilm nakonec dostane? Podle jakých parametrů si vlastně diváci a divačky vybírají pornofilmy ke sledování? Jak vnímají rozdělení rolí aktérů a aktérek v pornografii? Jak vůbec vnímají feministickou pornografii?

Koncept pornografie a konkrétně vnímaní feministické pornografie diváky a divačkami je předmětem následujícího textu. V rámci teoretické části této práce představím některé z definic pornografie včetně dvou feministických definic. Především právě z feministických teorií tento článek vychází. Jedná se o teorii anti-pornografických feministek a dále o teorii pro-pornografické feministické pozice. 

Definice pojmu pornografie

Co je pornografie? Jak ji definovat? Kdo rozhoduje o tom, co je a co není pornografické?

Existuje mnoho způsobů, jakými může být pornografie hodnocena. Někteří volí neoficiální přístup, přičemž v rámci pornografie vyjadřují své osobní názory, co viděli, co si o tom myslí, jak je to ovlivnilo. Jiní o pornografii diskutují s ohledem na společnost – jako o otázce svobody projevu, otázce cenzury nebo politické regulace. Pornografie může být také vykládána jako umělecký akt nebo například jako jedna z mnoha cest pro vyjádření sexuality prostřednictvím médií.

Termín pornografie vychází z řeckého sousloví porné (prostitutka) a grafein (psát), což ve volném překladu znamená: popis života, zvyků a činnosti prostitutek. „Ačkoliv toto slovo ve starověkém Řecku existovalo, bylo ve skutečnosti antickému světu neznámé – zdá se, že existuje pouze krátký odstavec v jediném antickém textu, kde se letmo setkáváme se slovem označujícím autora pornografie; pornographoi – ten, kdo popisuje prostitutky.“  

Přes starodávný původ tohoto výrazu, bylo slovo pornografie poprvé použito až roku 1857 v Anglickém zákoně o obscénních publikacích. Chohcola tak tento termín označuje jako „nové slovo oděné do hávu starobylosti.“ 

Tehdejší pojetí pornografie z 19. století bylo však širšího významu než je tomu dnes.  Před dvě stě lety byla jako pornografie chápána veškerá literatura a umění znázorňující sexuálně explicitní subjekty. Dnešní definice jsou konkrétnějšího charakteru. Například v Akademickém slovníku cizích slov je pornografie pospána jako neumělecké znázornění lidského těla či sexuálního chování, která nemá jiný účel, než podněcovat sexuální pud. Americký slovník Heritage potom pornografii prezentuje jako sexuálně explicitní obrazy, psaní či jiný materiál, jehož hlavním cílem je vyvolat sexuální vzrušení.

Téměř kultovní se v oblasti definování pornografie stala věta pronesená přísedícím soudcem Potterem Stewartem roku 1964: „I know it when I see it“. Sdělení, jež ukazuje na nemožnost jasně definovat termín pornografie. Proč je tedy vůbec nutné zatěžovat pornografii definicemi?

Podle McElroy se odpověď nachází v legislativě. Ten, kdo upravuje definici pornografie, zároveň určuje, která slova nebo výjevy zákon potlačí nebo povolí. Formuje tak budoucí debaty o pornografii. Ovlivňuje, jak lidé smýšlí o tomto tématu a s jakým postojem k němu přistupují. Podle McElroy, se každý výraz působením let a vlivů různých kultur vyvíjí. To, co tedy označení pornografie znamenalo v dobách minulých, ztratilo s dnešním světem spojitost. Proto je nutné si uvědomit, že při definování tohoto pojmu záleží i na okolnostech, jakými jsou např. umístění nebo časovost (v minulosti byla jako „pornografická“ pronásledována řada dnes klasických uměleckých děl jako například Lolita Vladimira Nabokova), ale také na skutečnosti, kdo o pornografii mluví. McElroy míní, že více než samotná definice je důležitý právě řečník, který definici pronáší a kontext, v jakém je definice prezentována.

Legislativní a církevní definice pornografie

„Všechny známé kultury se snaží v určité formě podřídit lidské sexuální chování určitým mravním a právním normám. Absence takových norem by při obtížně kontrolované realizaci sexuálních motivů působila destabilizujícím vlivem. Z toho lze usuzovat, že určitá forma sexuální restrikce je lidské civilizaci vlastní. Pouhé instinkty můžeme jen stěží považovat za dokonalé vybavení člověka v procesu socializace sexuálních motivů.“ 

To platí i ve spojitosti s pornografií, která v mnoha státech podléhá zákonné úpravě a v některých zemích je postavena zcela mimo zákon.

Regulace pornografie ze strany českého státu je především ve vztahu k dětem. Trestní zákoník potírá ty, jež nabízí či zpřístupňují pornografická díla dítěti. Dále ty, kteří vyrábí, distribuují či přechovávají pornografická díla, na kterých je zobrazováno nebo jinak využíváno dítě, kde se objevuje násilí či neúcta k člověku či které zobrazuje pohlavní styk se zvířetem. Novým dodatkem k tomuto zákonu je i trest pro toho, kdo zneužije dítě k výrobě pornografického díla (Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon). Trestní zákon však sám o sobě neobsahuje žádné konkrétní vymezení či definici, které by určovaly, jaké znaky či okolnosti činí dílo pornografickým. Z výše uvedeného je tedy možné pouze rámcově odvozovat, co se v české společnosti dle zákona považuje za legální či přijatelné a co nikoliv.

Vyhraněný názor na pornografii zaujímají i církevní představitelé, kteří podobně jako sociální konzervativci míní, že pornografie způsobuje morální rozklad.

 

„Je vnímána jako hrozba namířená proti tradiční rodině a proti hodnotám, které stojí v základu společnosti. Je hříchem proti čistotě, způsobuje nekontrolovatelnou sexuální touhu a je v kontrastu k prokreativní sexualitě v rámci heterosexuálního manželství.“

Prostřednictvím internetu se pornografie šíří rychle a prakticky nekontrolovatelně, což církev označuje za závažný sociální problém celého světa. Takto široce otevřený přístup k pornografickému materiálu může podle církevních hodnostářů způsobit pokřivený pohled na morálku, víru a životní hodnoty. Církevní představitelé v pornografii spatřují násilí, které redukuje člověka a lidské tělo na pouhý anonymní objekt, jenž je zneužit pro uspokojení druhého.

„Pornografie uráží lidskou sexualitu, kazí mezilidské vztahy, zotročuje jednotlivce – zejména ženy a mladistvé – rozvrací manželství a rodinný život, vytváří asociální chování a kalí ovzduší společnosti.“

Papežská rada se rovněž domnívá, že stejné zlo je pácháno jak těmi, jež pornografii produkují, tak konzumenty, kteří přispívají k rozšiřování a pokračování porno produkce. Církevní představitelé dále spatřují jistou spojitost mezi sledováním pornografie a pácháním násilí. Podle nich pornografie přispívá k sadistickému chování, a to zejména u osob s určitou formou mentální poruchy. 

Představu souvislosti mezi pornografií a násilným chování sdílí vedle církevních hodnostářů také jedna z feministických pozic. Feminismus však nezaujímá k otázce pornografie jednotný postoj. V rámci feministického hnutí existují jak strany volající po zákazu pornografie, tak strany vystupující proti cenzuře porna. Definice pornografie těchto opozičních feministických stran představuji v následující podkapitole.

Definice pornografie feministickou optikou

K rozšíření pohledu na pornografii přispěly významným způsobem dva opoziční tábory z řad feministek. Na jedné straně jde o feministky stavící se proti pornografii (anti-pornografický feminismus), na straně druhé existují feministky, jež naopak lobují proti cenzuře porna (pro-pornografický feminismus). 

Podle prvně jmenovaných je pornografie formou diskriminace se sexuálním podtextem. Je grafickým znázorněním sexuálně explicitní podřízenosti žen, což se vyznačuje těmito způsoby: 

  1. Ženy jsou prezentovány jako nelidské sexuální objekty, jako věci.
  2. Ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty užívající si bolest nebo ponižování.
  3. Ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty, které sexuálně vzrušuje být znásilněna.
  4. Ženy jsou prezentovány jako sexuální objekty svázané, bité, fyzicky týrané.
  5. Ženy jsou vyobrazovány jako submisivní, servilní, oddané.
  6. Ženská těla jsou v porno snímcích redukována pouze na části těl (prsa, zadek, vagína).
  7. Ženy jsou prezentovány jako prostitutky.
  8. Ženy jsou zachycovány při sexuálním aktu se zvířaty nebo různými předměty.
  9. Ženy jsou prezentovány ve scénářích jako degradované, ponížené, mučené, týrané, špinavé, krvácející, dobité, to vše vždy tak, aby to v divákovi vzbudilo sexuální touhu.

McElroy, která se svými názory řadí k opozici, tedy k feministkám bránícím pornografii, tyto definice odmítá. Nesouhlasí s označeními jako nelidskost, ponížení či degradace. Podle ní jde o pojmy velice subjektivní a pro každou ženu, pro každého člověka mohou mít jiný význam. Podle autorky (tamtéž) se nejedná o definice, nýbrž o závěry, které jsou předkládány bez pádných argumentů. 

Odpovědí na definici anti-pornografické pozice je definice z pera již zmiňované Wendy McElroy: 

„Pornografie je explicitní umělecké zobrazení mužů a/nebo žen jako sexuálních bytostí.“

Toto strohé vymezení autorka dále rozvíjí; Slovem explicitní autorka vylučuje z oblasti pornografie romantické novely pro ženy a jim podobné. Pojem umělecký potom odlišuje pornografii od psychologických a jiných odborných analýz sexu a sexuality. Termín zobrazení zahrnuje širokou škálu vyobrazení, a to včetně malby, literatury či videí. Formulace zobrazení mužů a/nebo žen jako sexuálních bytostí potom podle McElroy vystihuje zaměření více než na lidské bytosti, tak na sexuální přirozenost těchto lidských bytostí. Autorka sama dodává, že se nejedná o všeříkající definici, nýbrž o odrazový můstek k diskuzi nad problematikou pornografie.

Pornografie na internetu

Rostoucí popularita internetu a stále dostupnější širokopásmové připojení umožňují uživatelům stát se během minuty ústřední postavou své vlastní erotické fantazie a dojít k uspokojení. Pominuly doby, kdy se v Americe chodilo na porno do kina. A přestože se v 80. letech s rozšířením videokazet pornofilmy dostaly do domácností uživatelů, existovaly stále překážky, jak se k takovému materiálu vůbec dostat, popřípadě kolik za něj zaplatit či jak vybrat vhodné místo a dobu pro zhlédnutí snímku.

Dnes se prostřednictvím internetu uživatel jen několika málo kliknutími myší dostane k pornografickému materiálu, navíc často poskytovanému zdarma. S dostupností přenosných notebooků, iPodů, iPhonů aj. uživatel nemusí být ani omezen místem či dobou, kterou si pro sledování zvolí. Cooper shrnuje důvody, proč je pornografie na internetu tak populární a stále se rozrůstající; jde o koncept „Tří A“, kterými jsou: přístupnost (accessibility), dostupnost (affordability) anonymita (anonymity). Přístupností je míněna snadnost, jak se k pornografickému materiálu dostat. Ještě před dvaceti lety byl uživatel nucen dostat se do interakce s další osobou (např. prodavačem), aby pornofilm získal. Dnešní éra internetu umožňuje uživateli prostřednictvím několika úkony myší zhlédnout pornografické video anebo si pornografický materiál objednat, to vše bez nutnosti interakce s další osobou. Dostupností Cooper míní možnost dostat se k pornografickému materiálu zdarma. Na internetu existují miliony webových stránek poskytujících zdarma krátká videa či fotky, za relativně nízký poplatek si uživatel pak může stáhnout celý pornofilm. Anonymita pak předpokládá možnost dostat se k pornografickému materiálu bez nutnosti odhalení své identity, jednoduše z pohodlí domova, přičemž uživatelé nejsou konfrontování například pohledy prodavačů v sexshopech či videopůjčovnách.

Pornografický průmysl se právě i díky internetu rok od roku rozšiřuje a je velice výnosným obchodem. Na základě výzkumů bylo zjištěno, že každou vteřinu sleduje porno na internetu 28 258 uživatelů, což měsíčně dělá 72 milionů uživatelů. Za tuto stejnou vteřinu uživatelé utratí za pornografický materiál okolo 3 000 dolarů. Tento výnosný obchod pak umožňuje, že je ve Spojených státech každých 39 minut vytvořeno nové pornografické video. Jedná se o obrovský byznys, který jen za rok 2006 vydělal 97 miliard dolarů.

Ve statistikách z roku 2006 je uvedeno, že se za pornografické materiály utratí nejvíce peněz na asijském kontinentu, a to v Číně (výnosy za pornografii činí přibližně 27 miliard dolarů), Jižní Koreji (25 miliard dolarů) a Japonsku (20 miliard dolarů). V České republice se jedná přibližně o půl miliardy dolarů.

Přestože se nejvíce uživatelů porna nachází v Asii, co se produkce týče, v první desítce žebříčku se nachází pouze jediná asijská země, a to Japonsko. Lídry jsou USA, za nimi Brazílie a poté Nizozemí a Španělsko. Porno průmysl ve Spojených státech amerických zahrnuje takové firmy jako je Playboy či Hustler. USA se staví na první místo i co do produkce pornografických internetových stránek, kterých je okolo 245 milionů.

Uživatelé mohou na internetu cíleně navštěvovat své oblíbené weby anebo si prostřednictvím vyhledávačů hledat konkrétní druh porna. Konzumenti internetové pornografie nejčastěji zadávají do internetových vyhledávačů hesla „sex“ (toto slovo bylo za rok 2006 vyhledáno v počtu 75 milionů) nebo „porno“ (za rok 2006 vyhledáno 23 milionkrát). Mezi další často zadávaná hesla pak patří „skupinový sex“, „erotické hračky“ nebo „XXX".

Z výše uvedeného je patrné, že pornografický průmysl není ve světě zanedbatelným prvkem. Téměř každý člověk se prakticky bez překážek může stát jeho součástí již jen samotným sledováním porna. To, jaké má porno na uživatele účinky, jak je ovlivňuje, jak může pornografie uživatelům a uživatelkám přispět nebo naopak ublížit, jsou otázky, kterými se mj. zabývají dva tábory z řad feministek. Jejich názory na pornografii a její vliv na uživatele jsou zpravidla ve vzájemné opozici. Mínění obou křídel blíže představím v následující kapitole.

Pornografie z pohledu anti-pornografického a pro-pornografického feminismu

Anti-pornografická feministická pozice

Feministická kritika na rozdíl od kritiky církevních představitelů nevnímá pornografii jako otázku morálky. Problematičnost pornografie podle feministek nespočívá v její sexuální explicitnosti, ale v jejím sexismu. „Antipornografické feministky identifikovaly pornografii jako příčinu mužského násilí na ženách a nízkého statusu žen ve společnosti“.

Anti-pornografická feministická pozice napadá pornografii ve třech hlavních bodech pornografie je z morálního hlediska špatná, pornografie přímo vede k násilí na ženách, pornografie je sama o sobě násilím na ženách, a to hned v několika případech. Těmi jsou:

  1. Ženy jsou fyzicky nuceny do účinkování v pornu.
  2. Ty ženy, jež se na účinkování podílí dobrovolně, jsou natolik psychicky poškozeny vlivem patriarchátu, že nejsou schopny reálně přemýšlet nad svými kroky.
  3. Celý koncept kapitalismu nutí ženy, aby z ekonomických důvodů participovaly v porno průmyslu.
  4. Pornografie je násilím i vůči ženám, které porno konzumují, jelikož tím posilují svůj vlastní útlak.
  5. Pornografie je násilím proti ženám jakožto třídě, jelikož musí žít ve strachu z možného násilí, které pornografie u diváků vyvolává.

Do této diskuse významným podílem přispěly feministky hlásící se k anti-pornografické feministické pozici; jsou jimi Andrea Dworkin a Catharine MacKinnon. Podle Dworkin je základním tématem pornografie mužská moc. Dle autorky mají muži kontrolu nad sexuálním a reproduktivním (po)užíváním ženských těl. Dworkin se domnívá (tamtéž), že mužská dominance nad ženským tělem doslova utváří realitu životů žen; ženská sexualita se vždy odvíjí od té mužské, je formována na základě mužských sexuálních potřeb. Muži si tuto nadřazenost udržují díky vlastnictví penisu. Proces, kdy muž vniká do ženy představuje dobytí a vyvlastnění; (po)užití ženského těla za účelem sexu či reprodukce se jeví jako přirozené právo mužů. Potom také znásilnění či prostituce nejsou chápány jako zneužívání, neboť v obou případech žena splňuje svou „přirozenou“ funkci, ke které byla předurčena; tedy podřídit se muži. Za předpokladu, že žena je prostitutkou, se neuvažuje, že by vůbec mohla být znásilněna. „Prostitutka nemůže být znásilněna, pouze použita.“

Catharine MacKinnon zaujímá podobný postoj. Podle ní není pornografie pouhou neškodnou fantazií. Společně se znásilněním a prostitucí institucionalizuje sexualitu pod mužskou nadvládou; utváří sociální konstrukci mužské dominance a ženské submise. Podle autorky pornografie konstruuje sexualitu, což vede k tomu, že muži potom v reálném životě zachází se ženami tak, jak k tomu dochází v pornu; sledování pornografie je činem. Žena je v pornu zobrazována jako objekt, jako věc. To, jak je s ní v pornu zacházeno, jak je na ni pohlíženo, to vše přeměňuje pouhé dívání na jednání; jednání prezentující akt mužské nadřazenosti 

Anti-pornografická pozice pokládá pornografické filmy za dokumentární snímky zachycující znásilnění a týrání. Podle jejich názoru sledování porna v mužích podněcuje násilí a inspiruje je ke znásilňování žen. Pornofilmy prezentují ženy primárně jako objekty sloužící mužskému sexuálnímu uspokojení. Jsou pro muže sexuálními otroky, přičemž se často ukazuje jejich ochota být těmito otroky. To, co by mělo být podle anti-pornografické feministické pozice nepřípustné, prezentují porno filmy jako stereotypy, které zosobňují podřízenost ženství – žena jako oběť, toužící být ovládána, podrobena, znásilněna. Tuto myšlenku dále rozvíjí MacKinnon, jež v pornografii vidí formu vynuceného sexu ustavující genderovou nerovnost. Podle ní pornografie institucionalizuje sexualitu pod mužskou nadvládou, a konstruuje tak mužskou hegemonii a ženskou podřízenost. Moc mužů nad ženami prostřednictvím toho, jak muži vnímají ženy, zároveň definuje, kým ženy jsou. Podle MacKinnon, cokoliv muži chápou jako sexuálně vzrušivé, chápe se obecně jako sex; „Tedy násilí je sex, nerovnost je sex, ponižování je sex, obtěžování je sex. Pornografie nemůže fungovat sexuálně vzrušivě, pokud nebude zachována genderová hierarchie. Pokud tedy v pornu chybí nerovnost, násilí, dominance či donucování, nemůže být pornofilm sexuálně vzrušující.“ 

Hlasy anti-pornografických feministek zní jasně – v pornografii jsou znásilňování, ubližování na zdraví, sexuální obtěžování nebo prostituce velebeny, vyzdvihovány, autorizovány a legitimizovány. Tímto schvalováním a legitimizováním, vytváří klasická pornografie dojem ženské podřízenosti, která však není vnímána jako zlo – znásilnění, obtěžování a další formy útlaku jsou chápány jako prostý sex.

Další z žen, která zastává vůči pornografii negativní postoj je Pamela Paul. Její názory jsou téměř o dvacet let „mladší“ než mínění Dworkin a MacKinnon, přes to se v mnohém podobají. Paul se více než na násilí na ženách, které je podle výše zmiňovaných feministek zapříčiněno sledováním pornofilmů, soustředí na skutečnosti, jak pornografie nepříznivě ovlivňuje nejen partnerský život jedinců.

Podle Paul se za posledních deset let díky technologickým pokrokům, kulturním posunům a sociálním změnám změnil i postoj k pornografii. V dnešní době jsou lidé ze všech stran obklopováni pornografickým materiálem, a tím, že je všudypřítomný, stává se i zohledňovaným. Pornografie podle autorky prorůstá napříč celou společností a je těžké se jí bránit. Především internet zapříčinil, že se sledování pornografie stalo více anonymní, dostupnou a přístupnou záležitostí. Také děti jsou vystaveny pornografii mnohem dříve, a to způsoby, které mohou zásadně ovlivnit jejich sexualitu a jejich životy. Podle autorky nejenže se pornografie stala všudypřítomnou, ale celá kultura byla „pornifikována“, tedy že pornografie prosákla do tradiční kultury a pozměnila její hodnoty a normy. Pornografie je všude a není již tolik považována za skandální. Paul uvádí případy, kdy například mladé dívky experimentují se svou sexualitu, prožívají lesbická dobrodružství se svými kamarádkami, fotí se (polo)nahé a tyto fotografie pak vyvěšují na sociálních sítích; to vše proto, že jsou podníceny „pornifikovanou“ společností. Dalším příkladem jsou porno herečky, které účinkují v televizních show, objevují se na titulních stranách bulvárního tisku, vydávají své autobiografie, jsou pokládány za celebrity. Pornografický materiál i samotné slovo „pornografie“ přitahuje pozornost a pomáhá prodeji jakýchkoliv produktů, které jsou s touto tématikou spojovány.

Další negativum, které Pamela Paul v pornografii spatřuje, je, že narušuje sexuální život partnerů. Podle autorky totiž muži, kteří sledují porno, očekávají, že to, co vidí na obrazovce je reálným obrazem. Pornografie je tak učí falešným představám, v nichž žena sténá blahem ve chvíli, kdy se jí muž jen dotkne. Muži jsou potom zklamáni z reality a mnohdy mívají pocit nedokonalosti a selhání. Paul (2005) provedla množství rozhovorů s muži na téma sledování pornografie. Došla k závěru, že muži mají kvůli sledování pornografie problémy se vzrušením, kdy je již nedokáže vzrušit „reálná“ žena, neuspokojí je „reálný“ sex. Potom jejich sexuální, resp. partnerský život na tomto ztroskotává. Mužský pohled na realitu se deformoval, diváci pohlíží na ženy v reálném životě tak, jako pohlíží na ženy v pornofilmech. „Jejich denní interakce se ženami se „pornifikovala“. Jejich partnerské vztahy ochladly. Mají problém přistupovat k ženám jako k lidským bytostem. Mají špatný pocit z toho, jak pohlíží na své dcery a dívky ve věku jejich dcer.

A není to pouze jejich sexuální život, který utrpěl; sledování pornografie ovlivňuje všechny aspekty jejich života. Někteří muži kvůli tomu dokonce ztratili svou práci, svou ženu a děti.“ 

Je patrné, že autorka pracuje pouze s několika případy, které generalizuje na celou společnost. Na diváky porna nahlíží jako na ženaté muže s dětmi, kteří sledováním pornografie ničí nejen své životy, ale i životy svých blízkých. Autorka nebere v potaz další množství mužů, jež nejsou zadaní, nemají děti, nebo tyto závazky mají, avšak ve sledování pornografie nespatřují středobod svého žití, a podle toho také jednají. 

Paul míní, že sledování pornografie muži se dotýká i žen. Podle autorky, muži, jež sledují pornofilmy, po své partnerce totiž požadují, aby se chovala či stavěla do takových pozic, jako je tomu v pornografii. Nezáleží na tom, zda se jedná o hardcore či softcore pornografii. Žena je v těchto pornofilmech redukována pouze na části lidského těla; pornografie činí z mužů voyeury a učí je vnímat ženy jako objekty.

Paul reflektuje i ženy, které sledují pornografii. Podobně jako anti-pornografická feministická pozice míní, že se nejedná o jejich svobodné rozhodnutí, ale že jsou k tomuto počinu donuceny okolnostmi. Podle autorky (tamtéž) se za poslední roky téma pornografie pro ženy objevuje v ženských magazínech či na internetu v čím dál větší míře a je popisována v superlativech. Paul míní, že tato skutečnost nutí ženy, které nejsou uživatelkami pornofilmů, cítit se zahanbeně, jelikož je na ně pohlíženo jako na přízemní. Podle autorky (tamtéž) jsou ženy v podstatě nuceny ke konzumaci pornografie nebo by alespoň měly tvrdit, že pornofilmy sledují, v opačném případě budou považovány za úzkoprsé, ne-li frigidní.

Autorka nezvažuje možnost, že by příčinou vzrůstajícího počtu uživatelek pornografických filmů mohl být například menší ostych, větší otevřenost v otázce tohoto tématu, vzrůstající emancipace, projev svobody či pouhý chtíč dívat se na porno. Pamela Paul obecně ve svých úvahách nebere v potaz ženy, jež by se na pornofilmy dívaly ze svobodné vůle, jednoduše protože chtějí. Respektive míní, že pokud už se ženy na porno dívají, je to jen proto, že je k tomu nutí společenský tlak, že nechtějí působit přízemně, ale chtějí být dobrými partnerkami svým partnerům, kteří porno sledují. Naopak muži, jež sledují pornofilmy, podléhají podle Paul závislosti, nedokážou kvůli tomu žít své reálné životy, ničí svůj sexuální apetit, ničí životy sobě i svým rodinám.

Je patrné, že autorka pracuje výhradně s takovými (extrémními) případy, které podporují její argumenty. Zaměřuje se pouze na jeden typ pornografie a jeden typ publika, na základě čehož dělá generalizující závěry. To je právě jedna z výtek, kterou má vůči anti-pornografické feministické pozici pro-pornografická feministická pozice. 

Pro-pornografická feministická pozice

Snahou pro-pornografických feministek je měnit právní systém s cílem odstranit třídní a genderová privilegia a zajistit, aby měl každý stejná práva. Pro-pornografický feminismus povzbuzuje ženy, aby převzaly plnou zodpovědnost nad svými vlastními životy i vlastními těly, protože každý jednotlivec má právo rozhodovat o vlastním životě, těle či přesvědčení. „It is a woman's body, it is a woman's right“, princip, jež se pro-pornografické feministky snaží důsledně uplatňovat na všechny otázky týkající se žen, a to včetně těch sexuálních. Podle nich existuje množství sexualit a každá žena má právo na prosazení té vlastní. V oblasti pornografie pro-pornografické feministky zastávají názor, že osobní je osobní, tedy že každý člověk má svá individuální práva. McElroy dodává, že pornografie by měla být bráněna mj. z důvodů respektování možnosti volby a pro rozmanitost lidské sexuality. Pro-pornografické feministky také zpochybňují přímočarou kauzalitu pornografie – násilí na ženách. Podle nich násilí na ženách nelze připsat pornografii s tím, že násilníky se stávají všichni muži, kteří sledují porno. „Feministky, které kritizují anti-pornografické argumenty svých kolegyň, upozorňují i na to, že zatracovat pornografii jakožto reprezentaci sexu, se blíží k zatracování sexu jako takového.“ 

 Jednou z výrazných osobností této feministické pozice je Wendy McElroy. Ve své knize XXX: A Woman's Right to Pornography (1995) představuje názory opozičního anti-pornografického křídla, stejně tak jako svoji obhajobu pornografie. McElroy provedla několik výzkumů přímo ve světe porno průmyslu. V knize tak přináší pohled na to, jak porno branže vlastně funguje. Na základě otevřených rozhovorů s porno herečkami a režiséry či producenty pornofilmů se snaží bořit mýty, které do problematiky pornografie vnesla anti-pornografická feministická pozice. McElroy naopak představuje, jaké benefity pornografie ženám přináší.

Autorka McElroy vidí v možnosti svobodně a bez zábran konzumovat pornografii projev svobody. Podle autorky jsou tedy snahy anti-pornografických feministek o cenzurování porna kontraproduktivní, neboť upírají svobodu ženám. Vývoj a proměňování pornografie jde ruku v ruce s proměňování pohledu na sexualitu. Sex už není svázán jen s představou prokreace, manželství nebo romantické lásky. Pornografie je kaleidoskopem sexuálních možností, tajných představ, možností sebepoznání. Zanikají představy o pornu, jejichž konzumenti jsou perverzní muži s nedostatkem sexuálního vyžití; pornografie se dotýká milionů lidí od čtenářů časopisu Playboy, přes páry či jednotlivce hledající zpestření jejich sexuálního života, až po diváky hledající v pornu přiučení. Autorka míní (tamtéž), že je na čase ukázat, že sex může být zábavný, naplňující a je svobodnou volbou každého člověka.

Porno umožňuje ženám bezpečně experimentovat se svou sexualitou, objevovat nové obzory, a to vše bez hrozby násilí nebo sexuálně přenosných chorob. „Pornografie je chráněný sex. Žádné nemoci, žádné násilí, ani těhotenství či nevěra. Pornografie je jednou z nejjednodušších cest, prostřednictvím níž může žena poznávat svoji sexualitu.“ 

Dalším přínosem je podle McElroy množství informací, které porno ženám zprostředkovává. Podle autorky může být porno chápáno jako dobrý manuál, vzdělávací materiál v oblasti sexu. Pornografie na rozdíl od učebnic poskytuje i „emocionální“ informace, předává zkušenost. Lust navíc dodává, že díky pornu si ženy mohou uvědomit, že sexuální představy a touhy, které měly a u kterých se domnívaly, že jsou abnormální, jsou ve skutečnosti běžné.

Pornografie pomáhá odstranit ostych, který se často objevuje v reálném světě sexu. Divačky si tak mohou užívat scény a situace, které by pro ně v reálném životě byly tabu. Je to samotná žena, která si vybírá, na jaký porno žánr se podívá, jakou scénu přeskočí anebo naopak přehraje znovu. Je ve světě, kde nemusí pociťovat stud či strach, kde se vyhne všem dilematům reálného sexu 

Pornografie také bourá kulturní a politické stereotypy v oblasti sexu, a pomáhá tak divačkám interpretovat sex podle jejich vlastních představ. McElroy  v rámci této myšlenky rozebírá ejakulaci muže na obličej ženy, která je anti-pornografickými feministkami považována za znamení degradace ženy. McElroy namítá, že existují další možné subjektivní interpretace, např. že žena tímto počinem vyjadřuje sounáležitost. Podobně se autorka vyjadřuje i o „znásilnění“ ženy v pornu. Podle McElroy je tento akt fantazií mnoha žen; Fantazie: je důležité si uvědomit toto pojmenování. Fantazírování o znásilnění nereprezentuje tuto touhu v reálném životě ženy. V představách má žena do nejmenšího detailu vše pod kontrolou – načasování, umístění, slova, reakce – a jakmile se začne cítit nejistě, může proud myšlenek kdykoliv zastavit. Nad fantazírováním má žena na rozdíl od reality absolutní kontrolu.

Autorka chápe sledování pornografie i jako formu sexuální terapie. Je prostředkem, díky kterému se člověk může zrelaxovat a sexuálně uspokojit.

Vedle osobního hlediska spatřuje McElroy  určité benefity i z hlediska politického; Pornografie je svoboda projevu aplikovaná do oblasti sexu. Je jedním z prostředků, který narušuje zažité pořádky v oblasti sexuality.

Výše byla uvedena dvě opoziční mínění na pornografii. Pro-pornografická feministická pozice spatřuje v pornografii spíše výhody, anti-pornografická feministická pozice naopak vidí v pornografii negativa, mezi která patří i formy násilí, které jsou v pornografii prezentovány. 

Názor anti-pornografické feministické pozice na násilí v pornografii ovšem není jediný. Existují další pohledy, které naopak v násilných sexuálních praktikách nalézají pochopení a spatřují v nich určitá pozitiva. Této tématice je věnována následující kapitola.

Násilí v pornografii

Podobně jako definice pornografie i samotná definice násilí není jednoznačná. Jeden může určitý  sexuální akt vnímat jako násilný, u druhého však může způsobovat sexuální stimulaci. Příkladem mohou být sadomasochistické praktiky. Podle Williams (1989: 195) se nejedná o prosté vytváření nebo přijímání násilí s cílem sexuálního uspokojení. Jde spíše o způsob, kdy je násilí, agrese a bolest chápána více jako pomocný nástroj celého aktu. Aktu, který nemá za cíl zprostředkovat pouze násilí nebo pouze sex, ale který představuje dokonale propracovanou hru submise a dominance, hru plnou  napětí, proseb, odevzdání se a úlevy. Pohlavní styk není v tomto případě výsadou, celý akt může být sexuálním stykem podpořen, ale může ho i nahrazovat. Během sadomasochistických praktik dochází k bolesti, ale také k uspokojení, avšak vždy je celý akt součástí rituálu, kdy účastníci hrají určité role a dodržují předem stanovená pravidla. Podle Foucaulta nejsou sadomasochistické praktiky projevem vztahu mezi tím, kdo způsobuje utrpení a tím, kdo trpí. Naopak je tu vztah mezi mistrem a tím, kdo přijímá jeho učení. Během sadomasochistických praktik se mísí efekt volnosti a nařízení, což celému aktu dodává pocit neustálého napětí, nejistoty a překvapení.

Foucault se o sadomasochistických praktikách vyjadřuje jako o ztvárnění nových forem potěšení a zavrhuje představu, že sadomasochismus souvisí s těžkým násilím a že násilí podporuje. Nejde tu o násilí ani agresi, jde tu o vynalézání nových forem potěšení, o nezvyklé zapojení takových částí těla, která se v rámci celého aktu stávají zcela novým sexuálním nástrojem.

Williams na základě výzkumu Edwarda Donnersteina dokládá, že neexistují žádné jasné důkazy, které by potvrzovaly, že sledování filmů vyobrazujících násilí či přímo znásilnění vyvolávají u mužů agresivní jednání v reálném životě. Autorka dále míní (Williams, 1989: 188), že existuje množství faktorů, které ovlivňují lidské chování, a je tak velice složité provést takový výzkum, který by jednoznačně potvrdil, že důvodem násilného chování u mužů je právě sledování pornografie. Podle Williams nelze jednoduše říci, že všechen sex je násilný nebo že veškerá pornografie je zobrazením násilného aktu.

Anti-pornografická feministická pozice má jasno také v případě žen, které sledují pornofilmy, resp. pornofilmy s prvky násilí; tyto ženy musí být psychicky narušeny vlivem patriarchátu, a nejsou tedy schopny reálně přemýšlet nad svým jednáním. Podle Williams však nelze na divačky jakéhokoliv porna pohlížet jednostranně. I ve snímcích, které ženu zobrazují v submisivní pozici, nelze aktérku definovat jako podřízenou a pasivní v kontrastu s nadřazeným, sadistickým mužem. Podle Williams dokonce i ženu, jež zastává jasně podřízenou pozici v sadomasochistickém pornu, nelze chápat jako bezmocnou oběť. V těchto filmech je žena obětí i hrdinkou zároveň. Je sice trestána, avšak za účelem jejího sexuálního uspokojení. Hranice mezi hrou na hodné a zlobivé děvče, stejně tak jako hranice mezi trestem a potěšením, je fluidní. Podle Foucaulta může být sadomasochismus chápán jako erotizace moci, erotizace strategického postavení. Sadomasochismus se však nedá povýšit na moc sociální. Stále se totiž jedná o hru, kde má každý účastník určité strategické postavení, které je ale vždy svým způsobem fluidní. Role, které účastníci zastávají se mohou obrátit. Scéna může začít pohledem na pána a jeho otroka, akt však může končit tím, že se z otroka stane pán. A i když budou role zachovány po celou dobu, stále platí, že zde panují jistá pravidla a hranice, kam až může celý akt zajít. 

Stejně tak jako role i forma prezentovaného násilí se může v sadomasochistické pornografii lišit. Williams představuje tři typy sadomasochistických praktik. První kategorii autorka nazývá amatérský sadomasochismus. Již z názvu je patrné, že se jedná o snímky zobrazující sadomasochistické praktiky amatérů, tedy nikoliv porno herců. Podle Williams se jedná o nejextrémnější formu sadomasochistických praktik, při kterých je používáno množství pomůcek a nástrojů, které způsobují bolest. Celý akt je ovšem procesem vysokého soustředění se a snahy s precizností vykonat ritualizované násilí. Druhou kategorií je tzv. sadie-max, který se dá volně charakterizovat jako pohlavní styk doplněný o prvky sadomasochismu jako je bičování, plácání či svazování. V tomto druhu sadomasochismu se násilné praktiky nestaví na první místo, slouží spíše jako předehra nebo doplněk pohlavního styku. Třetí kategorií je tzv. estetický sadomasochismus. Jde o sadomasochistické porno vysoké kvality, které zahrnuje výběr profesionálních herců, propracovaný příběh, delší scény. To jej výrazně odlišuje od amatérského sadomasochismu. Další rozdíl je ale také v prezentaci sadomasochistických praktik. Zatímco v amatérském sadomasochistickém pornu se celý akt zdá být velmi reálný, estetický sadomasochismus je více hraný, prezentovaný jako „umělecký akt" 

Vedle představení toho, jaké možné prožitky mají aktéři a aktérky při provádění sadomasochistických praktik, je důležité zmínit rovněž možné prožívání, které mají divačky a diváci při sledování sadomasochistických pornofilmů. Williams nabízí několik možností, jakým způsobem snímek sleduje ženské publikum, s kým se ve snímku identifikuje. Divačka může být v roli trestané, trestající nebo pozorující. Přímo se nabízí identifikace divačky s trestanou ženou ve snímku, z čehož však nutně nevyplývá, že by se divačka v tomto případě cítila v podřízené pozici. S trestanou ženou ve snímku se divačka může střídavě nebo i zároveň identifikovat jak s jejím  potěšením, tak s její bolestí. Divačka se dále může ztotožňovat s trestajícím (ať už mužem či ženou) nebo se může vžít do role pozorovatele, který celý akt sleduje z povzdálí. Je nutné také uvést, že se divačka nemusí nutně spojovat s ženou ve snímku, může se identifikovat i s mužem.

Sadomasochistické praktiky v pornografii se vymykají představám o rozdělení rolí, kdy muži jsou prezentování jako dominantní, agresivní, rozhodní a ženy jako submisivní, něžné, bez názoru. Sadomasochistická pornografie je jedním z příkladů, který ukazuje, jak je lidská sexualita rozmanitá a nelze ji v každém směru kategorizovat. Co se však prezentování vlastností a rozdělení rolí v pornofilmech týče, je sadomasochistická pornografie spíše výjimkou. Klasická pornografie totiž odráží esencialistické pojetí vztahu mezi pohlavími. Aktérky a aktéři v klasickém pornu jsou většinou vyobrazováni ve stereotypních rolích a s určitými, předpokládanými vlastnostmi. Koncept klasické pornografie blíže popisuji v následující kapitole.

Klasická pornografie aneb Porno jen pro muže?

První filmy s erotickou tématikou se objevují na konci 19. století, krátce po té, co byl vynalezen film. Zlatý věk pornografie se datuje přibližně o sto let později, v sedmdesátých letech dvacátého století. Filmy vzniklé v této době se vyznačují příběhem, do jisté míry smysluplnými a někdy i humornými dialogy, známými jmény herců, hereček a režisérů. Na porno se chodilo do kina jako na běžné filmy a k aktérům se přistupovalo podobně jako k hollywoodským hvězdám. Osmdesátá léta pak přináší zlom v podobě vzniku videokazet, který umožnil finančně i časově mnohem méně náročnější natáčení. Pornofilmy se začaly vyrábět ve velkém, a kvantita tak předčila kvalitu. Filmy začaly být více prvoplánové a méně kreativní. Masová produkce zapříčinila, že se z pornografických „filmů“ stala prostá pornografická „videa“.

Právě porno filmy vznikající od let osmdesátých bývají označovány jako klasické (mainstreamové) porno. Lust shrnuje, že se obecně jedná o takové porno, které je na poli porno průmyslu v majoritě. V příběhu se objevují mužní, svalnatí herci a dostupné, naivní, submisivní a domněle bisexuální ženy, které jsou povětšinou hubené s velkými prsy a plnými rty. Klasické pornofilmy se vyznačují rigidní strukturou. Děje se opakují, a tím se film stává předvídatelným a nudným. Lust shrnuje, že se v takovýchto pornofilmech opakují jedny a tytéž sexuální aktivity, kterými jsou orální uspokojování muže ženou, ženy mužem nebo ženy ženou, masturbace a samotný pohlavní styk za vystřídání několika poloh. Nikdy v klasickém pornofilmu ovšem divák neshlédne ani dotek, natož pak sexuální akt dvou mužů. Bisexuální nebo homosexuální projevy v porno filmech jsou vyhrazeny pouze ženám. Podle Foucaulta stojí za vyšší mírou akceptace a zobrazování bisexuálních žen v mnohem větší míře než bisexuálních mužů představa, kterou sdílí heterosexuální muži. Ti míní, že ženy jsou jejich výhradním vlastnictvím. Muž má proto snahu zabraňovat kontaktu žen s dalšími muži, takže ženy jsou nuceny k sociálnímu kontaktu s ostatními ženami, což je tolerováno. Naopak prezentování mužů jako bisexuálních vyvolává podle nich negativní obraz v očích žen.

Role v klasických porno filmech bývají většinou vyobrazovány genderově stereotypně, kdy ženy zaujímají podřízenou pozici a muži naopak dominantní. Muž je v klasickém pornu ten, kdo udává celému aktu směr, rozhoduje o načasování, polohách či umístění. Žena se pak prakticky bez jediného slova těmto představám podřizuje a úkoly plní. Podle Pavlíka evokuje feminita v naší kultuře orientaci na uspokojování  zájmů a tužeb ostatních. S feminitou je dále spojována charakteristika zranitelnosti, pasivity či emocionality. Oproti tomu hegemonní maskulinita je asociována s dominancí, racionalitou, agresivitou či ambiciózností, sílou, nezávislostí, technickou zručností apod., což se mj. promítá i do klasických pornofilmů.

Efektivní podřízení vyžaduje takové uspořádání, v němž se struktura jeví jako přirozená. „Nastane-li situace, ve které je třeba větší výšky, síly nebo zkušenosti, chlapci a muži budou vždy připraveni tyto vlastnosti předvést a dívky a ženy budou připraveny tyto vlastnosti ocenit.“ Dochází tak k formování ženských a mužských těl i myslí do tvaru podřízenosti a dominance. Pohlavní vztah se tak jeví jako vztah nadvlády, který se ustavuje podle základního principu dělení na aktivní maskulinum a pasivní femininum a touhu vytváří právě tento princip. „U muže je to touha vlastnit, erotizovaná nadvláda, u ženy pak touha po nadvládě muže, erotizovaná podřízenost, či přímo erotizované uznání nadvlády“ (v sexu projevované např. „falešným“ orgasmem).

Takový vztah nadvlády se pak jeví jako přirozený, protože ovládaní na ně aplikují kategorie konstruované z hlediska vládnoucích. Potom tedy i ženy samotné vnímají a hodnotí realitu podle schémat, která jsou výtvorem mužské dominance, čímž uznávají jejich nadvládu. Bourdieu označuje tuto situaci termínem symbolické násilí. „K symbolickému násilí dochází tehdy, jestliže ovládaný nemůže jinak, než vládnoucího (a tedy nadvládu) uznávat, protože k reflektování jak jeho, tak sebe sama, přesněji řečeno k reflektování vztahu mezi sebou a jím, disponuje pouze nástroji poznání, které s ním má společné a které nejsou ničím jiným než osvojenou formou vztahu nadvlády, a ukazují proto tento vztah jako přirozený; nebo, řečeno jinak, jestliže schémata, skrze něž nahlíží a hodnotí jak sebe, tak ty, kdo vládnou, vyplývají z osvojeného, a tím naturalizovaného klasifikování, jehož plodem je i jeho vlastní sociální bytí.“

Williams na příkladu pornofilmu The Opening of Misty Beethoven z roku 1976 konkretizuje, jaké pozice muži a ženy v pornu zaujímají. Pro muže je typickým prvkem síla: ať už se skrývá v penězích, třídním postavení nebo znalostech (zde Williams podotýká, že právě znalost sexu je u muže v klasické pornografii nejtypičtější). Ženskou základní charakteristikou je potom krása, popř. talent. Úlohou ženy v klasickém pornofilmu je umět uspokojit muže, plnit jeho představy, poskytnout mu potěšení, a to bez ohledu na její tužby – ty jsou ve filmu buď potlačeny anebo nejsou ani představeny. Muž je potom ten, který ženu vede, který udává rytmus celému sexuálnímu aktu 

Autoři Kay, Nagle a Gould hledali důvod nadřazeného postavení mužů v pornofilmech. Jejich odpovědí je, že muži jsou ženami v reálném životě odmítáni, a porno je tak pro ně v tomto smyslu kompenzací. „Takže když ejakulujeme na ženský obličej nebo ji nějak sexuálně tyranizujeme, děláme to jen kvůli tomu, abychom naplnili mužské sny.“ (Z rozhovoru s pornografickým režisérem; Kay, Nagle, Gould. Pornografie poskytuje mužům takové představy, kdy je svět plný sexu, kdy žena říká „ne“, ale ve skutečnosti myslí „ano“. Jde o svět totální sexuální bezstarostnosti a svobody. Svět, ve kterém jsou muži a jejich partnerky vždy stoprocentně uspokojeni. „V reálném světě postupem času mužská nadvláda a autonomie poklesla. Na poli sexu se muži cítí být zranitelní před ženským odmítnutím. Většina mužů nevydělává dost peněz, nemají vysoké postavení v práci nebo nejsou sexuálně aktivní. Mnoho mužů se tak cítí být závislých a bezmocných. Nevěří si a žijí své životy v tichém zoufalství. Porno fantazie se tak pro ně stává „odvetou“ proti jejich reálnému světu.“

I podle Marriotta se muži vedle žen někdy mohou cítit bezvýznamnými, což u nich vyvolává zlost, jejíž vyjádření poté nalézají v pornu. Svět porna mužům přináší možnost být autoritami, pro něž ženy udělají cokoliv. Odtud se pak odvíjí klasické porno scénáře bezradné ženy čekající u rozbitého auta na okraji vozovky na muže, jež jí poskytne víc než jen opravu vozu. Dalším důvodem, proč muži vyhledávají porno je podle Marriotta strach ze selhání. Muž se tak díky pornografii může vyhnout skutečným ženám, a jeho úzkosti se tak zmírní.

Klasické pornofilmy jsou vytvářeny primárně pro muže, jelikož představují mužský pohled na sex a mužské touhy. Za jednu z příčin je považován fakt, že se na tvorbě porna podílí téměř výhradně muži. Ti vycházejí z předpokladu univerzálních mužských tužeb, a tak je výsledkem film vytvořený muži pro muže; „Homogenní skupina může vytvořit pouze homogenní produkt.“ 

Lust přímo označuje porno průmysl za monopol mužů. Muži vytváří filmy pro dospělé, jež představují jejich myšlenky, touhy a fantazii, přičemž reprezentují jejich sexualitu a je samotné. Příkladem kladení větší pozornosti na muže může být prezentace mužského orgasmu v klasických pornofilmech. Zatímco v pornofilmech pro ženy nebývá na ejakulaci zaměřena pozornost, v klasickém pornu jde přímo o nutnost, o důkaz, že byl pohlavní akt zdárně dokončen. Mužský orgasmus doprovázený ejakulací je v klasické pornografii okázale vyobrazován jako viditelný, materiální a stává se doslova klíčovým činitelem celého aktu. Co do frekventovanosti je mužská ejakulace nejpopulárnějším úkazem, ať už v gay nebo heterosexuálním pornu. Žánrově je tento akt přezdíván jako cum shot, pop shot či money shot. Cum shot v pornografii vyjadřuje výron semene, a to většinou na tělo sexuálního partnera/partnerky (nejčastěji obličej/jazyk, hrudník, hýždě či břicho). Důležitost viditelné ejakulace jako narativu vyvrcholení je reprezentací maskulinity a spoluutváří podobu mužství. Mužská ejakulace, která v klasické pornografii ukončuje sexuální akt, a dává tak celému styku smysl, je vyobrazována jako domnělý triumf, úspěch a kýžený cíl.

Cum shot se v pornofilmech neobjevoval vždy, svou důležitost dostal až v 70. letech 20. století. Do té doby byly pro pornografii typické tzv. „stag movies“, které se vyznačovaly neznámostí herců a režisérů a absencí uceleného příběhu. Podle Williams byly pro stag movies typická těla, nikoliv postavy; roztříštěnost děje, nikoliv ucelený příběh; žádné hraní, pouze dění; žádné jasné ukončení děje, pouze svévolné přerušení; žádná časovost, pouze zmatené trvání. Stag movies byly odlišné i tím, že se v nich cum shoty objevovaly jen sporadicky. Mezníkem v tomto směru se stal pornofilm Deep Throat, v němž se poprvé množství sexuálních akcí ukončených cum shotem integrovalo do jednoho „smysluplného“ příběhu. Ústřední postavou pornofilmu Deep Throat je žena jménem Linda, která svůj klitoris, a tedy i svou cestu k uspokojení, nalezla ve svém hrdle. Proto prostřednictvím felace „experimentuje“ s množstvím mužů, aby se přesvědčila, že tomu tak je. Vlastní potěšení tak paradoxně nachází v aktu, při kterém je uspokojován muž. Cum shot dosáhl své důležitosti na poli pornografie nejen proto, že se stal synonymem pro konec sexuálního aktu, ale i proto, že vytvořil dojem, že ženské uspokojení se vlastně skrývá v cum shotu, tedy v aktu, kdy muž ejakuluje na ženino tělo – „Ženská sexuální touha byla vždy představována prostřednictvím mužských dominantních sexuálních představ.“

Stereotypy v klasických pornofilmech nenalezneme pouze v příbězích či v rozdělení rolí, ale také ve vizuálním obrazu herců a hereček. V dnešní době je pornografický průmysl nutně spojován s tělem a tělesností. Bez vyobrazení těl by pornografické snímky ztrácely na svém významu. Publikum takovou podívanou předpokládá. Williams, která se zabývá vizuální stránkou pornografických snímků, píše, že podobně, jako očekáváme monstra v hororech nebo koně ve westernech, v pornu očekáváme nahá těla v různých sexuálních polohách.

V klasických porno snímcích záběrům kamery nejčastěji dominuje pohled na nahé ženy, na jejich prsa, genitálie, popř. obličej, přičemž hlavní roli v případě muže hraje většinou pouze jejich penis. Záběry na ženské tělo v porno snímcích převažují, avšak zpravidla nejde o tělo „obyčejné“ ženy, nýbrž o „dokonalé“, vyumělkované, hladké a opálené tělo. Ženská těla jsou v klasických porno snímcích předváděna pouze „povoleným“ způsobem: vidíme neživé panenky, které se musí odpovídajícím způsobem nastavovat a dělat chtivé pohledy, jedná se o 

„profesionální kostry, které o ženské sexualitě neříkají prakticky nic.“

Jako určitý protipól ke klasickým pornofilmům se jeví feministická pornografie, někdy též nazývána jako pornografie pro ženy.

Feministická pornografie aneb Porno pro ženy

V rámci sexuality se vyskytují určité vzorce, které jsou sdíleny napříč společností. Podle Gagnona a Laumanna se sexuální jednání jedinců řídí podle takzvaných sexuálních scénářů. V každé společnosti existují takovéto scénáře, které určují, co by jedinci při sexu mělidělat, s kým by ho měli dělat, jak by ho měli provozovat a také kde by ho měli provozovat. 

„V tomto smyslu je sexuální scénář jakýmsi návodem k rozlišení „sexuálního“ a „nesexuálního“

I přes tato mínění si však lidská sexualita do jisté míry zachovává svoji rozmanitost; možnosti sexuální stimulace jsou rozličné. Proto i filmy pro dospělé nemohou potěšit každého stejně. To, co jednomu připadá naprosto vzrušující, druhý může chápat jako nudné nebo nepříjemné.

Předchozí kapitola byla zaměřena na klasickou pornografii a představila stereotypy, které se s tímto typem porna pojí. Bylo zmíněno, že klasická pornografie je soustředěna primárně na mužské publikum, jelikož postrádá některé aspekty, které by při sledování ocenily divačky. Lipovetsky míní, že ženám na klasické pornografii vadí především odosobnění sexu.

„Ženské publikum nešokuje excesivita smyslů, ale její nedostatek. Sex se tu totiž redukuje naanonymní fungování bez jakékoliv imaginativní či estetické odezvy.“

Autor si nemyslí, že by všechny ženy odsuzovaly porno a cítily se pohoršeny při jeho sledování. Převažuje spíše nezájem, nuda nebo lhostejnost, s kterou ženy vnímají obscénní výjevy. Nejde tu ani tak o mravní újmu, ale spíše o pocit, že se mě to netýká. Při podívané na těla v porno snímcích se ženy s aktérkami neztotožňují. Klasická pornografie nebere v úvahu možné rozdílné sexuální touhy, které muži a ženy mají. 

„To, co je na ženské erotice specifické (předehra, něha, hlazení), mizí ve prospěch falické a objektivistické rozkoše. Žena v pornografii vlastně neexistuje, nebo se tu mění ve výkonný a hyperaktivní sexuální stroj, který pracuje rychle a je připraven na střídání partnerů; pornografická žena je pouhým dvojníkem mužské sexuality a jejich instrumentálních fantazií.“

Podobného názoru je i Lust, podle níž ženy chtějí ztotožnění, chtějí vidět reálné, asertivní ženy, které se profilují jako aktivní subjekty dávající a přijímající potěšení. Chtějí vidět moderní muže, kteří se ženami sdílejí podobné hodnoty a respektují je. Divačky v těchto filmech nepotřebují vidět silné, nezávislé hrdiny, jež za svoji největší přednost považují svůj penis. Nechtějí ani vidět ženy v rolích roztleskávaček, školaček v podkolenkách nebo sexu-chtivých mladičkých chův, jak tomu bývá v klasických pornofilmech. Divačky uvítají reálnější formu, tedy například herečky v rolích úspěšných podnikatelek, grafických designérek, svobodných matek nebo vdaných žen. Vedle realističnosti rolí jde divačkám podle autorky i o zdánlivě menší detaily, jakými jsou interiér nebo hudba ve filmu. Muži se při sledování porna nesoustředí na to, jakou barvu má ve filmu povlečení nebo jaká hraje v pozadí hudba. Jediné prvky, na které se muži při sledování soustřeďují, jsou podle autorky ženská prsa a genitálie. Naopak ženy touží vidět i okolnosti, jakými jsou právě například prostředí, kde se děj odehrává, či souvislosti (v jakém vztahu jsou aktéři, zda mají děti, čím se živí apod.), které divačky vícevtáhnou do děje.

Výše uvedené poznatky pomohou zkonkretizovat následující úryvky z knihy Eriky Lust, jež blíže představují, jaké dojmy a pocity mohou mít ženy při sledování porno filmů.

„Hudba v pornu mě dovádí k šílenství! Někdy zvuk úplně ztlumím a raději si pustím vlastní písničky. I dialogy bývají stejně tak strašné jako hudba. Je to k smíchu!“

„Proč jsou pokaždé mužští herci v pornu tlustí a malí ignoranti?! A pokaždé si to rozdávají s nějakou kráskou! Takhle to přece v reálném životě nechodí.“ 

 „Chci reálné zápletky, přesvědčivé herce vypadající jako obyčejní lidé, s kterými se mohu identifikovat. V mnoha klasických porno filmech muži vypadají jako mafiánští bossové, drogoví dealeři nebo multimilionáři… takoví, kteří s ženami zacházejí jako s hračkami. Nikdy jsem v tom neviděla sebe! Chci vidět reálné muže! Muže jako jsou třeba mí kamarádi, muže, kteří se ženami zachází jako s rovnocennými partnerkami, s láskou a respektem.“ 

„Připadá mi, že většina porno snímků je laděna sexuálně negativně a neprezentuje ženský pohled na věc; na to, co mají ženy rády v oblasti sexu.“ 

„Porno bylo, je a bude pro ženy velkým tématem… Myslím, že ta debata nikdy neskončí. Je těžké slyšet kritiku od některých feministek. Neviděly moje porno, neviděly porno Candidy Royalle, proto neví, že porno není jednolité a že všechno porno neznamená zlo.“

Lust upozorňuje, že snad každý člověk, stejně tak jako jeho představy a touhy jsou rozdílné. To platí i při snaze odpovědět na otázku, jaké porno ženy chtějí, co chtějí ve filmech pro dospělé vidět? Jednoznačná odpověď není možná. Ženy chtějí romantiku, ale i tvrdý sex; citlivé muže, ale i ty silné. Ženské touhy jsou stejně tak rozličné jako ty mužské.

 

„Je složité učinit všeobecné prohlášení o tom, co chce polovina populace vidět v porno filmech. Ženy nemohou být zaškatulkovány do pouhé jediné kategorie.“

Zároveň však není možné ženy z této oblasti absolutně vyloučit s myšlenkou, že ženy se na porno zkrátka nedívají. 

„Ty z žen, které tvrdí, že nemají rády porno, ve skutečnosti nikdy žádné porno neviděly. Proto jsou

jejich reakce tradicionalistické a konvenční, neopírající se o žádné základy objektivní reality.“

Lust se domnívá, že není možné se k pornografii jednoduše otočit zády a dělat, že se týká jen mužů. I kdyby muži byli jediní konzumenti pornografie, stejně je nutná změna, nový pohled, jelikož mnozí muži se pornem inspirují. Lust (tamtéž) dodává, že když některé režisérky natáčí porno filmy, jež prezentují jako porno pro ženy, nutně to neznamená, že muži jsou vyloučeni z publika. Tvůrkyně feministických pornofilmů se nesnaží o vytvoření druhého extrému – tedy zavrhnout všechny muže s tím, že nechápou a nikdy nepochopí ženské vnímání sexuality. Tyto ženy se pouze snaží ukázat na ženské touhy a pocity, přičemž se ukazuje, že tento aspekt v klasických pornofilmech chybí.

Ve spojitosti s feministickou pornografií je téměř nezbytné zmínit jméno Candida Royalle. Jde o bývalou porno herečku, jež v roce 1984 založila pornografické studio Femme Productions, které se specializuje na ženské publikum. Candida Royalle je považována za průkopnici v oblasti pornofilmů pro ženy. Jako režisérka těchto filmů dala do děje více prvků, o nichž se domnívala, že v dosavadních pornofilmech chybí a chybí především divačkám. Lust předkládá několik zásad, které Royalle aplikuje do svých filmů, a dělá je tak odlišnými; Ženy v jejích porno filmech vystupují jako inteligentní, soběstačné ženy, které nemlčí a bez jediného slova neplní představy muže o sexuálním aktu; neobjevují se zde klišé v podobě naivních lolitek a mentorských učitelů nebo zoufalých hospodyněk a statných opravářů. Vzhled hereček je více přirozený, bez nánosů make-upu a silikonových úprav. Ženu do páru doplňuje podobně vyhlížející muž, přirozený, vzhledný, nikoliv přestárlý herec nebo kulturista. Film nekončí mužským vyvrcholením (cum shot), avšak následují záběry doplněné o líbající se, objímající se dvojici. Dalším prvkem v těchto typech filmů je, že felace není hlavním tématem celého snímku a podstatně více času na rozdíl od klasických pornofilmů je věnováno také orálnímu uspokojování ženy. Dialogy aktérů jsou v porovnání s klasickými pornofilmy více rozvinutější a film celkově obsahuje smysluplnější děj. Royalle je empatická nejen k divačkám, ale i k pornoherečkám hrajících v jejích filmech. Podle jejích slov vychází ze vzpomínek, kdy sama pracovala v porno branži. Proto ke každé herečce přistupuje s respektem a porozuměním. Royalle se staví do opozice k anti-pornografickým feministkám. Míní, že nastolují řád „proti mužství, proti sexu“, což podle ní není správná cesta. Naopak se domnívá, že je důležité pornografii ve společnosti legitimizovat. Dosud jde totiž o uzavřený kruh, kdy si diváci stěžují na nízkou kvalitu pornografie, zároveň je k pornografii přistupováno netolerantně a utlačivě. Dokud tedy nebude pornografie legitimizována, tento průmysl nikdy nedosáhne vyššího stupně v oblasti filmu. 

„Tak dlouho jak bude pornografie stigmatizována, tak dlouho bude každý, kdo v porno branži pracuje, obětí."

Výše byly představeny dva typy pornografických filmů. V prvním případě to byla klasická pornografie, která povětšinou vyobrazuje aktéry a aktérky v genderově stereotypních rolích, nahodilé děje se často opakují a film má rigidní strukturu. Oproti tomu stojí feministická pornografie, která se vyznačuje zasazením sexuálního aktu do smysluplnějšího děje, postavení aktérů a aktérek je vyrovnané, panuje snaha představit celý akt v realistické podobě. Podle některých teorií je klasická pornografie orientovaná na muže, feministická potom odpovídá představám žen. Je tedy patrné, že autoři a autorky porno snímků přistupují k tvorbě pornofilmů již s určitou představou toho, kdo bude daný film sledovat. K jakému koncovému diváku či divačce se však pornofilm nakonec dostane? Podle jakých parametrů si vlastně diváci a divačky vybírají porno ke sledování? Jak vnímají rozdělení rolí aktérů a aktérek v pornografii? Jak pohlíží na násilné praktiky v porno snímcích? A jak vůbec vnímají feministické porno? To jsou některé z otázek, které jsem si v průběhu výzkumu kladla a od kterých se odvíjely také rozhovory, které jsem vedla s účastnicemi a účastníky výzkumu.