Sidebar

24
út, říj

BLOGEE
Typography

Znáte baladu "O očích topičových" od Jiřího Wolkera? Kousek vám pustím na nohu: Utichly továrny, utichly ulice, usnuly hvězdy okolo měsíce a z města celého v pozdní ty hodiny nezavřel očí svých jenom dům jediný, očí sých ohnivých, co do tmy křičí, že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí dělníků deset své svaly železem propletlo, aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.

 

Traktát, zvláštní pojem, hodně lidí používá a nikdo neví co to znamená. Můj blog je plný traktátů, které nikdo nečte, protože lidi nečtou traktáty. Jedná se do nudný a rozvláčný spis nebo projev. Já mám rád traktáty, protože nesou skryté myšlenky autora na jiné úrovni.

Dnešní děti nečtou a obsah je nezajímá, páchají sebevraždy nikoli kvůli neopětované lásce, ale kvůli nedostatku LIKES. Zajímá vás především forma? Tak nečtěte dál. Jaký je rozdíl mezi obsahem a formou, čtenáři blogu gamee nemusím vysvětlovat. Našemu, nebo spíše současnému světu mladých lidí nevládnou velké věci ale relativně malé placky s displejem, na kterých se dle jejich mínění odehrávají jejich životy, velké věci, tedy větší než jsou oni samotní. Realita všedních dnů se přenáší do virtuálních prožitků. Neomezená konzumace obsahu je pro dospělé s jinými životními zkušenostmi nepochopitelná. Podpořená a vytvářená virtuálními kamarády a "přáteli" si začíná vybírat svou neúprosnou daň. 

Do našich životů vtrhli na přelomu milénia a stále se dle mého názoru nadechují do dobrovského řevu. Dnes slabozraké technologie s velkými plány, které přinese všednost 3D a umělé inteligence. Většina mladých uživatelů nejsou ani sto schopni rozpoznat, že obsah, který je jim podsouván, je jen nosičem nějakého sdělení. Často natolik podprahového, že jej obtížně rozpoznávají i psychologové. Sociální síťe jsou reidišti stovek psychologů, kteří do života uvádí stovky teorií a na pacientech vyzkošené praktiky. Lidi užívající hořké plody moderní doby, se postupně stávají otroky svých "mobilních" přístrojů. I doba se mění. Lidé díky mobilním telefonům často nedokáží respektovat soukromí druhých a právo na to mít vypnutý telefon a nebýt připojen k pavoučí síti se stává vzácností a nevšedností. Dříve se stavěli chrámy a hrady bez telefonů a počítačů a stojí do dnes. 

Dnes stavbyvedoucí nedokáže postavit jednu zeď, aniž by během její stavby nevytvořil minimálně deset telefonických hovorů. 

Sociální sítě a chytré telefony zasahují lidi řadící se do generace takzvaných Millennials (mileniálové), tedy ty, kdo jsou narozeni mezi lety 1974 a 2000, a generaci označovanou jako iGen, do které se řadí osoby narozené mezi lety 1995 a 2012, tedy v podstatě ty, kteří nikdy nepoznali život bez internetu.

Sám na sobě často pozoruji abstinenční příznaky podobné stavu zoufalství, že se nemohu k něčemu připojit a když hned netvořit obsah, tak jej nekonzumovat. Jsem si však jako Milleniiial, narozdíl od iGen, díky zkušenostem vědom nebezpečí a čas od času si digitální svobodu udělím. Jenže dnes být digitálně svobodný se považuje za OUT i v dané generační zóně. Rozvoj technologií je natolik extrémní, že už stovky studií nejsou schopny se domluvit na závěru, který by byl jednoznačný. Možná to je dáno individualismem. 

Sociální sítě vznikali kvůli tomu, abychom k sobě měli blíže. Abychom sdíleli zajímavé okamžiky a abychom se sbližovali napříč komunitám, světem. Jenže co se v nás děje, když vidíme ten vyumělkovaný svět našich přátel, známých a virtuálních kamarádů? Shodneme se na skutečnosti, že se mnohdy jedná o stavy závisti nad krásnými fotografiemi, množstvím přátel, sledujících? Nakonec totiž mnozí z nás zjišťují, že sociální sítě nemáme rádi, ale bez nich to je jaksi těžší, protože.....

Sociální sítě nám umožňují komunikovat s lidmi, které by z našich životů bez nich možná úplně zmizeli a my si prostě díky nitkám virtuality toto napojení udržujeme. Udržujeme si sociální sítě, abychom nepotrhali uzoučké nitky našich mikropavučin. Jedná se však o klam, absence komunikace a osobního setkání vytváří povrchní a prázdné vztahy, které vedou k pocitu samoty a depresí. 

Od roku 2011 výrazně stoupl mezi mladými lidmi, dětmi počet sebevražd. Děti na sociálních sítí nedokáží ovlivnovat a kontrolovat obsah a často se díky pokleslému školskému systému vyrovnat s nenávistnými komentáři, týkajících se obsahu, které sami vytváří.

Já jsem se potýkal v počátcích svého blogování s podobným stavem, který mne vedl k rozhodnutí ukončit možnost obsah, který si vytvořím komentovat. Blog je sice veřejný, ale pořád vycházím z původního záměru, že se jedná o soukromé vyjádření názoru, myšlenky, rozproudění krve v mé hlavě a pokud si budu chtít vyslechnout jiný názor, postavím se na židli uprostřed náměstí a poslechnu si jej. Komentovat a vyjadřovat se k obsahu umí 99% lidí, tedy těch co umí psát, ale vytvářet jej tak, aby měl smysl je věc jiná. 

Žáci osmých tříd, kteří používají mobilní telefony mají o 27% vyšší pravděpodobnost, že se u nich vytvoří deprese a je především vina rodičů jak u mladých lidí a dětí užívání tak návykových věcí, jako jsou mobilní telefony dokáží uhlídat. Následky ve formě sebevraždy dítěte, díky nenávistnému komentáři jeho "virtuálního" přítele jsou nevratné. V dobách před sociálními sítěmi, dovolené probíhali jinak. Probíhali jinak i společenské aktivity. Dnes díky snadnému sdílení obsahu způsobuje tato možnost u lidí, kteří se například nezúčastnili nějaké "pařby" stavy úzkosti.

Introverti se tak častým posouváním po profilech svých aktivnějších přátel dostávají do stále hlubších depresí. Vinu však není možné házet na nástroje. Je to jako se zbraněmi. Nůž je vyroben a je na nás jak jej budeme používat. Někdo s ním krájí cibule a brečí a někdo je vráží do zad a nebrečí. Stejně tak mobilní telefony a sociální sítě jsou noži. Jejich tvůrci je navrhovali, aby je strávníci používali za nějakým účelem a pokud možno co nejčastěji. Mobilní telefon, aby se užíváním rozbil těsně po vypršení záruční lhůty. Sociální síť, aby se dal prodávat reklamní prostor a vydělávat na slabosti lidské psychiky podlehnout svodům a lžím. Nebo snad stále věříte, že Coca Cola vás udělá šťastnější? Nejdříve zdarma, pak po lžičkách a nakonec z toho je závislost.

sebevrazda gameeappPřipomíná mi to prodavače drog před školami. Také na začátku rozdávají dětem bonbónky, než si k nim za rok chodí s ukradenými penězi od rodičů pro drogy nejtvrdšího kalibru. Trávit na sociálních sítích co nejvíc času, ať se hyeny nasytí, jinak nemá smysl. Je tedy třeba neustále něco vymýšlet a hledat cesty k tomu, jak ty děti na Facebooku, Instagramu, apod. udržet. 

Proto se ani tyto sítě nezdráhají pustit do svých řad další vyžírky, které jim pomohou udržet pozornost v přítomnosti. 

Ještě však není tak špatně, aby nemohlo být hůř. Vše záleží na tom, jaké podněty dokáží těmto vyumělkovaným světům konkurovat, aby dnešní děti od podobných svodů osvobodily. Je třeba vytvářet příležitosti a problému se věnovat. Vždy je nejlepší začít u sebe a být vzorem pro své okolí. Vytvářet skutečné příběhy a umět je prezentovat i jinak než na Instagramu a Facebooku. Skutečná reálná hra se nemusí odehrávat ve virtualitě, ale v přírodě. Věnovat se skutečným vztahům zvyšuje pocit spokojenosti v našich duších daleko více a snáze, než cílevědomé plnění virtuálních nástěnek. 

Prvním krokem od osvobození se ze závislosti, znamená v nastavení aplikací, které používáme. Není třeba, aby nám Snapchat nebo Instagram rozhodoval o našem denním rozvrhu tím, že nám bude posílat notifikace, že někdo z našich 998 přátel si vyfotil nohy u moře, nebo že zrovna v jedné hře pokořil náš včerejší rekord. Protože to v nás vytváří právě ten pocit, že jsme něco zanedbali, nebo že je třeba mu pokoření oplatit. Je potřeba hledat rovnováhu mezi tím jak aplikace využívat ku prospěchu takovým způsobem, abychom se nestali jejich otroky. 

V tomto směru by stálo o přepsání příruček pro alkoholiky, protože podobným situacím je třeba se postavit podobnými kroky. Není třeba vymýšlet nic nové, když už závislosti a následky se už historicky zvládli řešit často zajímavými metodami. Prvním krokem ke svobodě je odinstalovat programy, které nepoužíváme a vypnout notifikace. Druhým krokem je zamyšlení se nad skutečností co nám ty zbylé v uplynulém roce přinesli, čím nás obohatili a nastavit si zrcadlo takovým způsobem, ve kterém se uvidíme ve skutečném světle. Nikoli v tom na které na nás svítí z displejů kamarádů a světa, který v hloubi duši nenávidíme. 

Když vypnete notifikace, když se začnete místo do displejů dívat do lidských očí, najdete skutečný obsah. Najdete život jaký je. Ryzí a krásný. Není třeba hledat smysl v modrých palcích nahoru a dolů, v počtu srdíček, likes, sdílení, statistikách. Jediná statistika, kterou má smysl sledovat je počet úsměvů, které jste dokázali vytvořit na tvářích vašich přátel a rodin. Přestaňte kontrolovat životy přátel, ale kontrolujte ten svůj. Nekoukejte do virtuality, koukejte se do očí, tam se odehrávají skutečné příběhy. 


Joomla SEF URLs by Artio