Sidebar

11
po, pro

BLOGEE
Typography

DENEE, co ve vás to slovo evokuje? Další součást rodiny GAMEE není přípravou pro deníček, pokračování či odnož blogu. Jedná se o přípavu webu zaměřeného na autorskou tvorbu. 

 

V průběhu let 2012-2015 jsem měl tak bohatou autorskou slinu, že jsem se pustil i na pole pohádek pro děti. Za toto období jsem jich vytvořil něco kolem tří stovek. Základním vodítkem pro jejich tvorbu byla zkušenost ze čtení pohádek dětem. U 90% jsem zaznamenal nudu, kýč a především délku, kdy nejen ten co čte, ale i ten co poslouchá se ztrácí v obsahu a době. Začal jsem tak tvořit pohádky, které měly ambice se vměstnat na jednu A4 a udržet pozornost dítěte zvláštní tvorbou a jazykem až do úplného konce. Zároveň plnit funkci naučnou. 

Netvrdím, že jsou perfektní, dokonalé, lepší než ostatní. Mnohým chybí spousta věcí, ale k dokonalosti se přeci musí autor pohádek propsat a projít si strastiplnou cestu hledání, kritiky, přehmatů a špatných uliček. Najít téma, obsazení, kombinovat děje, neopakovat se. No smekám v každém případě klobouk před všemi, kteří na tomto poli jsou a daří se jim. 

Na internetu jsem zjistil absenci projektu pro autorskou svobodnou tvorbu, tedy místo, kde by se rodiče mohli hromadně komunitně vyjádřit a spojit své síly. Dětské knihy plné pohádek lezou neskutečně do peněz a plní regály a regály. Často dochází i ke zjištění, že mnohé pohádky jsou omílány a přepisovány neřkuli autory kopírovány a jemně pozměňovány. V dobách největšího rozkvětu tvorby pohádek se autorský zákon neřešil.

Zároveň u tisíců pohádek už autorská práva vyprchala, nebo ani nemohla vzniknout. Mnoho neznámých pohádek tak ani nespatřilo světlo světa a leží v policích knihoven a nikdo o nich neví. Denee má ambici na elektronizaci a svobodné publikování. Svobodné publikování pohádek se týká i pohádek nových autorů, kteří se do projektu zapojí. K tomuto účelu je velmi efektní redakční systém postavený na Wiki. Každý má možnost obsah upravit, korigovat a ladit. Výsledkem by měla být zajímavá pohádka. 

Projekt DENEE tak hledá správce, redaktora a schopného fanouška, který by dokázal celou věc realizovat a vést.

Čím by se měla lišit od podobných projektů jako jsou např. pohadky.org, pohadky-online.eu, cist.cz apod.? To je přeci know-how, které nemohu vykvákat do světa. 


Ukázka prvotiny: 

Musíš do školy
Namazat chlupatou žábu máslem, dát do brašny a alou do školy. No jasan, i Karlíka potkalo to, co každého normálního Cubidosaura.

Cubido...co? Cubidosauři byli ti chytřejší praještěři, kteří uměli číst, psát a počítat. A protože byli chytří, tak chtěli, aby i jejich děti byli chytré. Staří tak posílali malé do škol a školek. V širém kraji nebylo nic, co by ty malé dvoumetrové zubaté Cubidosaury chtělo sníst a tak chodily samy. Tehdá ještě nejezdily autobusy, šaliny, auta ani motorky. Škola byla obrovská, skoro tak velká jako největší hora na světě. To proto, aby se tam vešli všechny kuřata dinosauřata. No ono jich tam zase tolik nechodilo, protože ne všichni dinosauři byli chytří.

Pokud si vzpomínám, bylo jich tam celkem dvanáct. Ono ani starý pan učitel by jich asi víc nezvládl. Starý pan učitel byl nejstarší s Cubidosaurů a tak hodně znal a věděl, co nevěděl to si vymyslel a co zapomněl to si přečetl.

Frantíka už čekala druhá třída, takže už moc dobře věděl co ho po prázdninách čeká. Prázdniny už skončily a nový školní rok čekal za bukem, no prostě ještě jednou vyspinkat a hurá. Už žádné ranní vyspávání až do druhé snídaně, už žádné dlouhé ponocování a sledování padajících hvězd a unavených netopýrosaurů. Dinosauří škola začínala hodně brzo, aby se všechno stihlo.

Ráno když zakdákal kohoutosaurus, starý vypelichaný a prehistoricky nejpřesnější budík na světě se Frantíkovi tak hodně nechtělo vstávat, že si raději strčil ostnatý kaktus do uší, aby nic neslyšel a mohl dál spát. Co na tom, že zaspal první školní den. On zaspal i druhý a třetí.

Jenže pak si toho všiml taťulda a zařval tak strašně moc, že se zhasla i noc a mraky z nebe utekly. Jenže milé děti, kaktus je kaktus a pokud ho má Cubidosaurus v uších, může taťka skákat až do nebe a křičet i do zatáčky a Frantík spal dál. U cubidosaurů byl den jako týden a když už spali tak prostě spali. Hromy, blesky v očích už zeleného taťky. Sám nikdy do školy pozdě nepřišel. Nakonec se uklidnil, protože by řevem stejně nic nevyřešil, chytil Frantíka za nohu a jak visel hlavou dolů spadly kaktusy na podlahu a Venouš, tedy Franta se laskavě probudil.

Cubidosauři měli smysl pro humor, a tak se uzuřeného taťky, jak tam visel hlavou dolů Franta zeptal, jestli si s ním taky může zacvičit než půjde do školy. Jenže to už letěl vzduchem do sudu se studenou vodou. Osvěžující ranní koupel mezi žabími pulcousaury. Taťka mu hned při té příležitosti vysvětlil Archimédův zákon. Jestli pak si ho váš tatínek pamatuje? Franta si ho zapamatoval a díky tomu ten den ve škole dostal ještěrku s mašličkou na ocásku.


K čemu autorská tvorba pomáhá? K pochopení krásy českého jazyka, k většímu sebevědomí při tvorbě obsahu, k lepšímu pochopení gramatiky, k budování fantazie a k řešení problémů, které lidi neumí vyjádřit slovy. V textu pohádek tak na povrch světa vyplouvají zkušenosti, znalosti a především světonázor rodičů, které buď chtějí nebo nechtějí dětem předat. Do textu pohádek lze zakódovat sdělení, které lze do podvědomí dětí naprogramovat hluboko a na dlouho.

Šikovný text umí dětem život obohatit nebo vytvořit hluboká traumata. Vše záleží na rodičích jestli své děti chtějí ovlivňovat kulturou ve které žijí, psychology, kteří selhávají ve výchově svých vlastních dětí, nebo historickými okolnostmi, se kterými se tehdejší autoři neuměli vypořádat. Každý rodič by měl ke čtení pohádek svým dětem přistoupit s daleko větší odpovědností než do nich vkládá. 

Denee tak bude určitě umožňovat pohádky korigovat širokou obcí čtenářskou a to jak starou, tak novou tvorbu. Není přece nic lepšího, než paní babu Jagu přejmenovat na jméno naší sousedky a dítěti vložit do vědomí zcela jednoznačný návod, jak se vypořádat s mrchama, co nám dělá ze života peklo. 

 

 

Joomla SEF URLs by Artio